Přidat odpověď

Šuplíku,
já myslím, že není. On totiž každý učitel vyžaduje ty znalosti předvést jinak. Když se nesejde způsob fungování dítěte a způsob vyžadovaný učitelem, děco je většinou za blbce a navíc k tomu předmětu může získat odpor, protože ať dělá, co dělá, nedaří se mu. Já to takhle měla kdysi v zeměpise. Ne že by mě nebavil, ale my psali testy (a, b, c, d), které mi, nevím proč, neseděly. A já z nich měla věčně trojky, čtyřky...a postupně se dostala do stavu, kdy jsem byla přesvědčená, že tohle prostě neumím. Na gymplu jsem pak měla jedničky, i když jsem tomu dávala mnohem méně. Ale prostě mi to nějak lépe sedlo .
No a v dějepise naopak. Ten mě nikdy nebavil, neumím z něj nic, ale nikdy jsem neměla problém vyhovět způsobem a obsahem odpovědí požadavkům učitelky, byť na mě byla zasedlá. Prostě mi tu jedničku dát musela.
Pak byly samozřejmě předměty, kde bylo víceméně jedno, kdo a jak je učil a co kdo jak chtěl vědět, ale to, co popisuje Kamisi, prostě znám.
A myslím, že patřím právě k těm, co ve škole jsou spíš dobře přizpůsobiví požadavkům než skutečně chytří nebo nějak extra naučení .