Přidat odpověď

"ale známkovat šikovný dítě přísněji jen proto, že ho to nestojí žádnou práci, to se přece nedělá, když se podíváš na klasifikační řád školy, určitě je tam popsaný výkon na všechny stupně známek, a tam není nic o srovnání, ale právě o tom, jak vypadá práce"

Přesně, dle mého se známkami ničeho rozumného na prvním stupni dosáhnout nedá. Šikovný flákač si připadá "dobrej" se snadnými jedničkami, a nešikovný mu může tak akorát závidět. Jenže šikovný flákač dříve či později narazí na svůj strop (třeba až na VŠ) a pozdě bycha honit, nešikovný je znechucený (školním) vzděláváním již od první třídy. Obojí špatně. Na druhém stupni již holt musí nastat srovnávání se s reálným životem - počítá se výkon, nikoli snaha. A hledat, v čem já jsem dobrý, v čem dokážu "podat výkon" a uspět na závodní dráze, nebo si najít svůj píseček, na kterém mi bude dobře (svůj způsob spokojeného života bez "výkonu".