Přidat odpověď

Báro,

jsem na tom stejně. Od sedmi do pěti, šesti. Spím tři hodiny denně. A dnes, stejně jako každý den, přibyla další povinnost. A ještě si na mě někdo stěžoval, protože jsem si dovolila naznačit, že se nedokážu rozkrájet a být na dvou místech současně. Což se děje taky každý týden. Minimálně jednou. Třeba když mám najednou suplovat ve dvou odděleních družiny. Ještě můžu být ráda, že jsou alespoň v jedné budově, že...

Jo, řeči o zapděncích a mamáncích jen proto, že nejsem momentálně ochotná uvažovat o vyslání třináctiletého dítka na dva týdny do Japonska, se mě dotýkají. Těch, co měli jiný názor, ty zas až tolik nebylo, abych si mohla myslet, že zrovna já jsem z tohoto označování vyloučena.