Přidat odpověď

Mamka dělala všechno děsně křečovitě a všechno chtěla mít přesně podle toho, jak to chtěla ona. Musí dcery naučit vařit, že jo, tak je nažene do kuchyně, přidělí jim pomocné úkoly a sekýruje, že ta cibule má být víc nadrobno a brambory nemají mít oči. Radši jsem se sebrala, vzala sekyrku a šla pomáhat taťkovi do lesa, na pole, na zahradu. Když už pak nebyli spolu, naučila jsem se vařit jaksi sama od sebe po víkendech u něj, pěkně v klidu a po svém. Prostě furt měla pocit, že mi musí stát za zadkem a říkat mi, co mám a nemám a jak to mám dělat, mě to děsně demotivovalo a hodně sil mě stálo nedělat věci najust. A všechno musela vědět, kam jdu s kým a kdy se vrátím (a dýchni na mě); ale jo, chápu, že měla starost (sama umřu hrůzou, až moje dcera bude za deset let hodit večer ven). Ale člověk tu volnost prostě potřebuje, aby se s ní naučil zacházet.