Ve 20 měsících říkám:
Máma už nestačí zapisovat všechna slova, která říkám :-) V poslední době se mi opravdu hodně rozvázal jazyk. Tady jsou nejpovedenější hlášky: "ponky" (jsou přece ponožky :-), "pepe" (čepice), "kiko" (triko), "mejlo" (mýdlo), "monky" (mouchy), "párky", "drak", "babka", "dva", "moje", "já" (ukazuju při tom prstem na sebe :-), "tatra", "penka" (peněženka), "brka" (brčka na pití :-), "kolíky" (kolíčky na prádlo), "korálky" (korále), "kíje" (klíče), "či či či čí" (volám na Macíka a Čicinu), "houba" (mají ji v bazénu - teče z ní voda :-). Začínám vyslovovat části těla - "pupík" (pupík), "ruka", "joči", "noja" (noha) a "nos". Další jména: "Denda" (kamarád Déňa), "Jirka", "Ela" (kamarádka Eliška), "Máťa" (kamarádka Martinka). Další zdrobněliny: "bumbánky" (momentální výraz, když chci pít :-), "papánky" (jídlo :-). A taky začínám s prvními pozdravy "ajoj" (ahoj), "kau" (čau) a "naschle" :-)
V 21 měsících říkám:
Opakuju po druhých téměř všechno. Naši si musejí dávat pořádný pozor, co přede mnou říkájí :-) Pomalu začínám dávat k sobě i několik jednoduchých slov. Snažím se říkat i složitější slova, i když je občas zkomolím. Rozumím všemu a za poslední měsíc jsem se naučil sám rozhodovat, co chci a co nechci dělat. Dělal jsem to samozřejmě i dřív, ale teď s mámou vedeme dialogy, na které jí odpovídám ano a ne. Celkem si už popovídáme :-) Na otázku "kde je táta nebo děda?", odpovídám "v práci". Když mi máma nandavá ponožku, tak nastavím druhou nohu a říkám "druhou" :-) Začal jsem říkat "maminka", "bábinka", "kakýnek" (to je tatínek :-). Když na své blízké volám nebo mluvím i o jiných věcech, tak už pěkně skloňuju! (říkám: "mami", "maminko", "tati", "Emčo" a podobně). Kamarádce Emče občas říkám "Eminka". Další hlášky: "koníček", "hovínka", "jeteník" (to je přece větrník :-), "auvajs" :-) Umím pojmenovat jídlo - rád baštím "rohlík", "chlebík", "sýrek" (sýr), "jajíčka" (vajíčka) a "honku" (šunku :-) Babička mě naučila říkanku Černoušek "Bubu", má černou "hubu" :-) - "Bubu" a "hubu" doplňuju sám :-). Taky doplňuju Spadla lžička do kafíčka udělala "žbluňk" :-). V říkance Ententýky dva špalíky doplňuju s oblibou závěrečné "pokakal" :-) Taky vím, že sousedovic pejsek u babi a dědy v Chodouni se jmenuje "Borinka" a ke kamarádovi Déňovi patří přece "Amálka" :-). Když něco provedu, tak už to nesvádím na "tátu", ale říkám, že to provedl "Fíla" :-) Říkám, že jsem mámy "zlatíčko", "brouček" a "Fíla":-)
Ve 22 měsících říkám:
Vím, že v troubě se připravuje "papání" a že musím být opatrný, protože je "horká". Vajíčka snášejí přece "slepičky". Do nočníku se vyčůrám buď "maloučko" a nebo do něj udělám "moře" :-). Říkám spoustu sloves - nejčastěji "bebím" (běžim), "utíkám", "házím", "deme", "papám", "bumbám", "prší" :-) Všechno dělám v poslední době nejraději "sama", i když jsem kluk jako buk :-). Před spaním říkám "Dobrou nok" (noc). Vím, že babička Lenka a děda Fanda bydlí v "Chodouni". V Chodouni bydlí taky bubáci - "v prádelně" a "v kumbálu" :-) Další vtipné hlášky: "ježiky" (znamená ježiši), "baka" (znamená bacha :-), "kanónek" (tak říkám telefonu :-). Stále opakuju nová a nová slova. Rád hraju hru "na schovávanou" - schovám si nějaký předmět za záda a říkám "neni". Potom ho vítězoslavně ukážu a s úsměvem křičím "tady je" :-) Taky už vím, že mi brzy budou "dva roky" :-) Seznamuju se s barvičkami - umím spoustu barviček vyjmenovat ("červená, bílá, modrá, zelená,...), ale zatím je ještě správně neurčuji (spíš tak střílím od boku :-), Na otázku "Kolik ti bude?", odpovídám: "Dva roky" :-) Lidi rozlišuju podle jmen - nejnověji například říkám "strejdovi" Honzovi "Hondo", "strejdovi" Michalovi "Mikale", dalším kamarádům: Davídku, Martinko, Eliško atd. Pro určité věci používám víc označení - například pro kočku - "kočka", "Čičina", "Macík", "mňau". Už taky krásně vyslovuju některá slova, která jsem dříve komolil - například boty (dříve boby), auto (dříve auko),...
Ve 23 měsících říkám:
Vím, jak babi Lenka volá na dědu - no přece Fando :-) Začal jsem používat "nemám" (ještě do nedávna jsem říkal "neni"), a taky "nechci" a "chci". Občas umím poděkovat "díky" nebo "dík" :-). Začal jsem používat pozdrav "ajojky" (ahojky) :-) Občas používám věty o více slovech. Taky umím své první sprosté slovo - "do prdele" :-( Je zvláštní, jak jsem se ho hned chytl a s jakou radostí ho říkám, i když si jeho význam asi moc neuvědomuju. Táta mě naučil volat na mámu "Lukie" (Lucie) :-) Na fotkách poznám všechny své kamarády a všechny "tety" a "strejdy" a že jich mám opravdu hodně :-) Na otázku, jak se jmenuju, odpovídám "Fíla Šefl" :-) Nejoblíbenější pohádkou je momentálně Červená Karkulka. S mámou si o ní povídáme a já máme odpovídám na všetečné otázky. Jak se jmenuje holčička? - Červená "Karkulka". Co měla Karkulka na hlavě? - "čepici". Za kým šla Karkulka? - "za bábou". Koho Karkulka potkala? - "jka" (vlka :-) Co Karkulka natrhala babičce? - "kytičky". A co Karkulka babičce přinesla? - "papání a bumbání". Karkulka se převlečeného vlka ptala - A babičko, proč máš tak velké ... (máma si ukáže postupně na oči, uši a pusu a já jí odpovídám :-)
Ve 24 měsících říkám:
Je se mnou neskutečná legrace. Padají ze mě perličky jedna za druhou :-) Doplňuju slova do spousty říkanek a písniček. Krásně vyslovuju některá dříve obtížnější slova, jako jsou například Eliška, Lucie a podobně :-) Umím pozdravy: ahoj, čau, nashledanou, dobrý den, dobrý večer a dobrou noc (díky Večerníčkovi :-) - říkám "děkuju" :-) Vybírám si, co chci, aby mi máma zpívala. Říkám "koníky" a myslím tím písničku Já mám koně, vraný koně :-), říkám "holku" a myslím "Holku modrookou" a taky říkám "Káču" a myslím "Utíkej, Káčo, utíkej" :-) |
