Dítě STŘELEC
V domě, kde bydlím, žije tmavovlasá irská dívka, která se narodila v prosinci. Hraje na kytaru a občas píše písničky. Jednou napsala verš, který mi připadal senzační, ale potom měla potíže se zbytkem textu. Ale s tím počátečním veršem se opravdu nemusela ničeho obávat. Zněl: „Stál jsi tam a mával na mě svým srdcem …“
Její zvláštní fráze výstižně charakterizuje každého Střelce od jednoho do sta let. Na kalendáři nezáleží. Stejně nikdy nedospějí. Podívejte se na vaši malou holčičku. Mává na vás svým srdcem jako přátelský ovčák. Váš syn na vás mává svým srdcem stejně nadšeně a zoufale potřebuje, abyste ho měla ráda pro jeho upřímnost. Když lidé neodpovědí těmto dětem na pozdrav, jejich malá srdce se sevřou zklamáním. Střelci jsou šťastní hraví miniaturní klauni, kteří se smějí se slzami v očích, když jsou odmítnuti. Dokonce i nemluvňata projevují svoji slunnou povahu a touhu po kamarádství. Když necháte toto dítě o samotě, bude plakat, ale jakmile přemístíte jeho kolébku do místnosti, kde se baví a smějí dospělí, při hřejivém zvuku lidských hlasů spokojeně usne. Jeho sny jsou o to sladší, že je obklopeno útulnou známou atmosférou milujících a šťastných lidí. Později se patrně bude vzdalovat rodinným poutům, ale v dětství potřebuje bezpečí lidských zvuků, pohledů a pachů, stejně jako novorozené štěně potřebuje mít v košíku váš starý svetr, do kterého by se zkroutilo do klubíčka. Pokud je takový těsný kontakt s lidmi malému Střelci odepřen, stáhne se do sebe a může se stát sarkastickým. Potom si najde nějakou náhražku. Třeba roztrhanou deku, polštář nebo plyšového medvěda s ukroucenýma ušima a chybějícím čumákem, ale pro něj představuje bezpečí. Mnohem raději by ale dal přednost vám.
Chlapec narozený ve znamení Střelce projeví svou bezstarostnou náladu výletem do přírody s podomácku vyrobeným rybářským prutem a plechovkou žížal, bosý a vesele si pohvizdující. Promluví s každým, koho potká, a v patách má svého věrného psa.Střelci jsou v dětství neformální a nikdy z toho nevyrostou. Děvče možná projde obdobím rozpustilosti a vy jí budete neustále připomínat, aby se „chovala jako dáma“. Ovšem tito chlapci a dívky mají zvláštní představu o „malé dámě“ a „gentlemanovi“. Začíná to upřímností. Holou, nepřikrášlenou, krutou upřímností. Vybrousili ji do dokonalosti a totéž očekávají od vás – nebo uvidíte. Co uvidíte? Nebo odmítnou být poddajní malí otroci, kteří vyhoví každému rodičovskému rozmaru.
Vaše autorita se může stát pro toto upřímné zvídavé dítě terčem výsměchu. Pokud je přesvědčeno, že váš příkaz má logický podklad, poslechne bez reptání. Příkazy rodičů však musí projít procesem zkoumání, a pokud tímto testem neprojdete s dobrou známkou, máte smůlu. Budete před tímto dítětem mávat svou autoritou a ono na vás bude na oplátku mávat svou upřímností a vzdorem. Jste-li spravedlivá a zkusíte být stejně čestná jako dítě, naučí se respektovat vaše pravidla. Když víte, že máte pravdu, musíte být neústupná, ale poskytněte mu solidní vysvětlení. Když se zmýlíte, budete muset přiznat svoji chybu i svou hloupost. Musíte připustit, že rodiče často trvají na dodržování pravidel, která si vymysleli, protože se jim hodí, ne protože jsou pro dítě prospěšná. V tom případě se mu chřípí chvěje jako ohaři a svaly mu cukají hněvem pramenícím ze spravedlivého rozhořčení. Raději si zvykněte mu v klidu vysvětlit všechny příkazy, nebo se připravte na tvrdohlavost, která tváří v tvář nespravedlivému trestu nebude jevit známky obměkčení.
Matky prosincových dětí často používají rčení „zvědavost zabila kočku“. Střelcova zvědavost je nekonečná. Den začíná otázkou a večer usíná opět s otázkou na rtech. Když jsou tyto děti malé a učí se teprve mluvit a prozkoumávají celý ten velký svět, kladou otázky: „Proč to bolí, když sáhnu na sporák?“ „Proč mi po sladkostech vypadají zuby?“ „Proč mám po mrkvi kudrnaté vlasy?“ „Proč musím psát Ježíškovi, když má tak kouzelnou moc?“ Proč na tebe táta mrkal, když jste mluvili o druhých líbánkách, a co jsou to líbánky?“ Otázky budou pokračovat od snídaně přes oběd až do večeře. „Proč jste s tátou říkali, že děda by zobal zrní z ruky? Je děda slepice?“ „Proč ti můj plyšový medvěd řekl, že jsem snědl sušenky? Proč na mě nemluví a na tebe jo?“
Vidíte, že většina otázek se snaží odhalit pokrytectví a povýšenost dospělých nebo přímo jejich lhaní. Moc vám nepomůže, když se hned naježíte a začnete křičet: „Buď zticha! Jestli řekneš ještě jednou ΄proč΄, dostaneš výprask. Neopovažuj se to slovo znovu říct.“ Vtom dostanete od malého Střelce ránu přímo mezi oči, když se ozve jeho jasný hlásek: „A proč ne?“ |
