25. - 27. MĚSÍC STARŠÍHO BATOLETE
Jsem už starší batole, a protože mám po prvním očkování proti tuberkulóze prokazatelnou jizvu, nemusím být znovu přeočkován. To se mám. Jsem někdy pěkně divoký, utekl jsem mamince a vyšel po schodech úplně sám bez držení a stídla levou a pravou nohu. Maminka mě napřed pochválila, že jsem šikulka, ale pak jsme se dohodli, že příště na ní raději vždycky počkám. Doma jsem si hrál s novou skládačkou. Už docela rychle poznávám tvar, který kam právě patří. Taky mě baví navlékat korále na šňůru. Maminka říká, že mám šikovné ručičky. Všechno mě zajímá, na spoustu věcí se již umím zeptat a když ne, mám prstík, který se správně jmenuje ukazováček.
Krmím a uspávám svého nejmilejšího zajíčka a beru ho s sebou i na výlety autem. Taťka nás vždy posadí dozadu do autosedačky a oba nás pěkně připoutá. V lese nosím zajíčka v batůžku na zádech. Mám dlouhé nohavice a vysoké boty a maminka mě ještě postříká nějakým sprejem proti hmyzu - hlavně proti klíšťatům. Přenášejí totiž nebezpečnou nemoc - zánět mozkových blan. až budu větší, nechá mě maminka proti ní naočkovat. Po takovém výletě moc chutná a výborně se spinká!
28. - 30. MĚSÍC STARŠÍHO BATOLETE
Už se nepočůrávám v noci. Maminka je ráda, že nemusí všude vozit plenky. Taky je to pohodlnější, když mám už jen kalhotky. Rád si prohlížím fotky a ukazuji koho znám. Sobě neříkám jménem jako dřív, ale používám už zájmeno JÁ. Umím taky mluvit v minulém čase a množném čísle. Ale někdy to ještě popletu. Znám už asi 500 slov a tvořím jednoduché věty. Často mi někdo nerozumí, co jsem vlastně chtěl říct. Maminka mě taky opravuje, když něco řeknu špatně.
Včera jsem si sám zapnul knoflík na košili, obul jsem si boty a venku mě táta naučil skákat sounož a chodit po špičkách. Doma jsem si potom vzali krabičky od mýdla = autíčka, táta postavil garáž z krabice od bot a pod stolem jsme udělali bezvadnou skrýš z deky. Maminak nás nemohla najít a my jsme z toho měli velkou legraci. Mám teď velkou fantazii a vymýšlím si svůj svět. Rád si hraji s hračkami, které rozvíjejí mou představivost. Čím dál víc mě baví napodobovat dospělé. Chci s maminkou vařit, telefonovat, s tátou opravovat rádio a pračku. Asi se jim někdy dost pletu, ale nebýt tam, kde se něco děje by byla veliká škoda. |
