Všechny naše deníky

SLANÉ TĚSTO K PEČENÍ

Těsto je oblíbené pro svou jednoduchou a nenáročnou přípravu a snadnou práci při tvarování – nelepí se a nedrobí, protože tvrdne až při pečení. Dají se z něho vyrobit korálky, přívěsky na klíče, mističky i originální držáky na ubrousky. Výrobky ze slaného těsta se dětem obvykle daří, práce je těší a přináší uspokojení.

Materiál: 300 g hladké mouky, 300 g soli, 200 ml vody, 1 polévková lžíce rostlinného oleje

Postup: V míse smícháme všechny přísady a vymícháme těsto. Těsto přemístíme na stůl, který jsme posypali moukou, a rukama těsto zpracujeme tak, aby v něm nebyly hrudky a dalo se tvarovat. Vymodelujeme potřebné tvary podle návodu nebo dle vlastní fantazie. Pomocí vody slepíme kousky k sobě nebo párátky uděláme dírky. Výrobky přeneseme na plech a v troubě předehřáté na 180oC pečeme asi 20 minut. Upečené a vychladlé výrobky pomalujeme barvami. Až barvy zaschnou, můžeme výrobky přetřít bezbarvým lakem.

PEKAŘSKÁ HMOTA-Ve velkém hrnci smíchejte 225g škrobu a 350g práš.do peč.Přilijte najednou 360ml vody a míchejte,až hmota zhoustne a je hladká.Vyklopte na chladnou plochu a přikryjte utěrkou.Těsto po zchladnutí vypracujte rukama popráš.škrobem,až je hladké a tvárné.Můžete ho rozdělit na menší části a zapracovat potravin.barvy.Rozválejte ho a vykrajujte tvary formičkami na cukroví nebo nožem.Pečte na plechu do ztvrdnutí na 250-300°C.

MODELOVACÍ TĚSTO-Ve velké míse smísíte 625g hl.mouky,300g soli a 5 lžic oleje.Po troškách přid.240-480ml vody(tomu teda nerozumím-dost velký rozdíl nezdá se vám?).Bude-li lepkavé přid.mouku.Těsto by mělo být suché a tvarovatelné.Chcete-li ho obarvit,rozdělte na bochánky a promíchejte s potr.barvami.chcete-li voňavé-nasypte želé prášek s ovocnou přích.Těsto skladujte v igelit.sáčku v chladničce nejdéle 3týdny.

BARVA NA PRSTY-Rozmíchejte 125g škrobu v trošce studené vody.Přidejte 900ml vařící vody a uveďte k varu.Vařte do zhoustnutí.Odstavte ze sporáku a vmíchejte 40g bílých mýdlových vloček nebo prášku. Hmotu rozdělte do malých nádobek a obarvěte plakátovými barvami,vodovkami nebo potravinářskými barvami---téměř každý předmět v domácnosti se dá použít k vytvoření zajímavých otisků a vzorů- NAPŘÍKLAD-hřebeny,houba na nádobí,roličky od toal.pap.,razítka ze zeleniny...nebo jen prsty,

LEPIDLO-Svařte 180ml vody,2lžíce sirupu a 1lžičku octa.V jiné nádobě smíchejte 125gškrobu s troškou vody.Za stálého míchání vlijte rozmíchaný škrob do horké tekutiny.před použitím nechte lepidlo přes noc stát.

MODELÍNA

Smícháte v misce dva šálky mouky, šálek soli a polévkovou lžíci jedlého oleje. Opatrně a postupně přilívejte vodu. Hmota se bude měnit, nejprve je drobivá, pak zvláční a ztěstovatí. Můžete také do ní přidat několik kapek cukrářského barviva a udělat si plastelínu o více barvách. Tato podomácku vyrobená hmota sice nevydrží tak dlouho jako plastelína kupovaná, ale když ji uchováte v chladničce, v mikrotenovém sáčku, můžete ji používat až dva týdny.

TĚSTO PRO MALÉ DĚTI-Ve velké míse smích.425gmouky,120ml oleje a 120ml vody.Dobře propracujte a je-li potřeba,přidejte vodu,aby se hmota dobře slepila.Chcete-li,obarvěte potr.barvou.

BUBLIFUK

1 díl vody, 2/3 dílu "Jaru", 1/3 dílu cukru, 1/8 dílu oleje. Roztok je nejlepší po 24 hodinách. Ale pozor! Bublifuk vhodný na akce do malého lavůrku a bubliny se dají dělat většími oky z nějakého drátu a vyfukovat jen mávnutím vzduchem.

BUBLIFUK II

Rozpusťte 180ml tekutého pracího prostředku nebo dětského šampónu v 1,8l vody. Přidejte 240ml glycerínu z lékárny, aby byly bubliny silnější.

Vyfukovátko - čistič na dýmky - půlku stočit do kroužku, půlku nechat jako rukojeť.

BUBLIFUK III

1 L vody,500g cukru,750g neutralniho-prirodniho mydla a 25g lepidla co se dava pod tapety.Vodu uvaris a nechas v ni rozpustit cukr,po vychladnuti pridas lepidlo a mydlo.Nechas 24hod.ustat a pak pridas 9 L vody,zamichas a naplnis do plastove nadoby.Podle potreby si odlejes do plastove misky co se dava pod kvetinac.Stocis nejaky silnejsi vetsi drat do oka a delas vetsi bubliny,samozrejme se to muze naplnit i do bublifuku.

BUBLIFUK IV

1/4 l vody, 3 lžičky "jaru" koncentrátu,

3 lžičky stolního oleje, 4 lžičky cukru.

(Oblíbené foukátko: seříznutý vršek z PET lahve - vznikaly obrovské bubliny...- foukat shora)

Mast

…75 g sušených bylin

…500 ml slunečnicového oleje

…25 g včelího vosku

…25 g bezvodého lanolínu

Příprava masti:

1. Bylinky a olej zahřívejte 3 hod.ve vodní lázni, aby se vytvořil výtažkový olej a směs přeceďte sáčkem na cezení huspeniny.

2. V dalším rendlíku roztavte včelí vosk a bezvodý lanolín.

3. Do roztavené voskové směsi přilijte 100 ml teplého výtažkového oleje. Dobře promíchejte a než mast začne tuhnout, přelijte ji do sterilizovaných nádob.

II.

Krémy můžeme připravit vmícháním 25g včelího vosku, 25g lanolinu nebo kakaového másla do 110ml rostlinného oleje. Přidáte 25g byliny a vaříte 10minut za stálého míchání. Krémík je docela tuhý, ještě budu experimentovat s poměry.

Krém z kostivalu a měsíčku

15ml včelího vosku

15ml lanolínu

15 ml kakaového másla

5ml glycerínu

20ml měsíčkového nálevu

30 ml nálevu z kostivalových listů

Roztavte na vodní lázni včelí vosk a postupně do něj vmíchejte lanolin, glycerín a kakaové máslo. Přilijte měsíčkový a kostivalový nálev. Vařte až do úplného odpaření vody. Nechejte vychladnou a pomocí lžiček plňte připravené nádobky.

Nejlépe je pokud krémy a masti připravujete na vodní lázni. Zahřívají se pomaleji a rovnoměrněji, nemůže se stát, že by jste tuk připálili příliš silným plamenem. Pokud nebudete tuk rozehřívat na vodní lázni, dávejte pozor na velikost ohně. Když tuk připálíte všechen jej vyhoďte. Květy vaříme obvykle celé, u listů je to různé, můžete je rozdrtit, rozmačkat, nebo je nechat celé. V případě použité kořene jej nejprve nastrouhejte.

zdlouhavý recept na výrobu masti, ale koncentrace THC je v takovéto masti velice vysoká (recept je od doktorky výzkumného ústavu). Samozřejmě jsou dostupné i jiné, rychlejší recepty,ale říká se, že kdo si počká ten se dočká.


500 g bílé vazelíny, půl litru sušeních dolních listů ze samičí rostliny konopí, čtvrt litru sušených samičích květenství (tzv.palice)
Do kotlíku dáte polovinu vazelíny a vodu v poměru 1:8 (1 díl vazelíny, 8 dílů vody). Celé přivedete k varu, dokud se vazelína nerozpustí. Mezi tím si v hmoždíři nadrtíte listy, přisypete je do vody a vaříte 60minut za občasného promíchání. Kotlík odstavte nechte vychladnout, pak jej dejte na hodinu do chladu, nejlépe do chladničky. Opatrně seberete ztuhlí takový škraloup a vodu se zbytky listů vylijete. Ze škraloupu vytlačte vodu a dobře jej hněťte. Dejte do nádobky s širokým hrdlem a nechejte tři týdny uležet v chladnu a temnu. Poté hmotu rozpuste ve vodní lázni, přidejte druhou polovinu vazelíny a jemně rozdrcené palice, vařte za občasného míchání asi 30 minut. Pak smět přes plátno sceďte do kelímků a nechte utuhnout v chladu.

Odvar vzniká 5-30 minutovým vařením bylinné drogy ve vodě. Je vhodný tam, kde materiál je tužší a předpokládané účinné látky se pomalu a obtížně rozpouštějí, jsou však teplotně stabilní. Týká se to například tříslovin, kyseliny křemičité a dalších látek z takových surovin, jako je dubová kůra, nať přesličky atd. Někdy je užitečné, že se při tomto postupu rozloží labilnější nežádoucí látky.

Nálev je šetrnější formou přípravy, kdy drogu přelijeme vařící vodou a necháme cca 15 - 30 min. v přikryté nádobě stát. Někdy je vhodné drogu předem navlhčit studenou vodou, čímž do určité míry zabráníme "tepelnému šoku". Tento způsob je vhodný pro suroviny s obsahem těkavých (např. silice) nebo citlivějších látek. Většina čajů je připravována právě formou nálevu.

Macerát je nejšetrnější formou výluhu. Jemně nařezaná droga se po různě dlouhou dobu zalije daným množstvím studené vody. Je to nutné u vysoce citlivých látek, jako např. viscotoxinů z jmelí (někdy se připouští i nálev s předvlhčením), nebo také k získávání látek slizové povahy např. z kořene proskurníku, květů topolovky, lněných semínek. Zamyslíme-li se nad tím, vidíme, jak problematické až nesmyslné mohou být čajové směsi obsahující velký počet bylinných složek různé povahy. Jak jedny látky v dostatečném množství vyluhovat a druhé zároveň nerozložit a neodpařit? Navíc může docházet i k chemickým reakcím (např. třísloviny srážejí alkaloidy a bílkoviny). O vzájemném rušení účinku v organismu jsem se zmínil minule. Vidíme, že je nutné čerpat z ověřené tradice, nebo znát fyzikální a chemickou povahu látek, na něž v té které bylině spoléháme.

Lipofilní, v tucích rozpustné látky, lze extrahovat v olejích. Typickým příkladem může být olej z třezalky, o kterém jsem se zmiňoval v samostatném článku o této podivuhodné rostlině. Je to také příklad toho, kdy v jedné rostlině je celá řada využitelných účinných látek a výběr možností zpracování je velmi pestrý. Jde o to nalézt tu nejvhodnější formu pro ten který účel použití.

Mnoho účinných látek je dobře nebo alespoň částečně rozpustných v lihu. Obecně lze říci, že nejvyšší rozpouštěcí schopnost má 70% líh, tato koncentrace také nejlépe ničí mikroby. Takový extrakt je pochopitelně vhodné před použitím přiměřeně zředit. Slabší než 20% lihové roztoky nezaručují odolnost proti pomnožení mikroorganismů. Ostatně desinfekční schopnost lihu není tak silná, jak se spousta lidí domnívá (a "vnitřně" to nefunguje vůbec).

Lihové tinktury se podomácku připravují prostým naložením řezané drogy do kořalky nebo jiného alkoholového roztoku. Ve většině případů je poměr drogy a rozpouštědla volí 1 : 5. U silně účinných drog, s kterými není radno si zahrávat, 1 : 10. Výhodou tinktur je snadné použití a skladování a často i vyšší účinnost. Užívají se nakapány na lžičku (popř. s cukrem) nebo do nápoje. Pozor však na předávkování. Některé látky, např. třísloviny se dobře rozpouštějí ve vícefunkčních alkoholech, jako jsou glycerol (glycerin) nebo propylen glykol. Takové extrakty jsou vhodné jen k vnějšímu použití. Existuje řada speciálních extrakčních činidel a metod, pro účel tohoto článku jsou však bezpředmětné.

Jednoduché a velmi prospěšné mohou být i pleťové vody zhotovené jako odvar, nálev či macerát (viz výše) z bylin nebo jako bylinný extrakt (tinktura) přidaný do vody. Výhodné je přidat 3 - 5% kosmetického glycerinu jako hydratační složku. Zředěním lihové tinktury lze připravit i ústní vodu. Jako výchozí materiál jsou vhodné byliny s protizánětlivým, adstringentním (stahujícím) a desodoračním účinkem, jako je řepík, šalvěj a další.

K lihovým "mazáním" uvedu jen upozornění na možnost podráždění a vysušení pokožky při příliš velké koncentraci lihu. I zde částečně může pomoci zhruba 5% přídavek kosmetického glycerinu. Také je třeba pamatovat na to, že při použití na velkou plochu těla mohou mít vstřebané látky i celkové účinky. To ostatně platí pro všechny lokální přípravky. Jako kuriozitu uvedu příklad pozorovaný na vlastní kůži. Kdysi jsem si vyrobil emulzi s obsahem protizánětlivé látky. Touto emulzí mi manželka natírala bolavá záda. Aby nedošlo k většímu podráždění pokožky, přidal jsem do receptury poměrně značné množství panthenolu, který má zklidňující a hojivé účinky. Po určitém čase jsem zjistil překvapivý vedlejší efekt - dosti podstatně mi zesílily vlasy a chloupky na těle. Přičítám to právě panthenolu, který se z plochy zad vstřebával. Musím ale ihned zdůraznit, že to není geniální objev léku na růst vlasů. Účinkovalo to asi jen proto, že mi panthenol (jinak také provitamin B-5) z nějakého důvodu v organismu chyběl. Jsou ale látky, které by při velkém vstřebáni naopak mohly způsobit problémy.

K pevným (přesněji řečeno plasticky deformovatelným) lokálním přípravkům patří masti, krémy, gely a pasty. Pod pojmem mast si zpravidla představíme nějakou tukovou látku (nejčastěji sádlo) jako nosič účinné složky. Výroba mastiček je v různých léčitelských příručkách popisována tak, že se do roztaveného sádla nasype bylinná droga. Po zchladnutí následuje další roztavení, filtrace a plnění do vhodných obalů. Sádlo není špatný materiál, složením se podobá přirozeným tukovým složkám lidské pleti. Je však třeba dbát na to, aby nedošlo k přepálení a žluknutí při kterém vznikají nepříjemné a nebezpečné látky. Zvýšenou pozornost musíme věnovat i hygieně, aby nedošlo k mikrobiální kontaminaci. Skladujeme v temnu a chladnu, raději ne moc dlouho. Tato metoda není příliš vhodná tam, kde účinné látky nejsou rozpustné v tucích. Někdy si lze pomoci tak, že místo bylinné drogy přidáme malé množství lihové tinktury, do které jsou účinné látky vyextrahovány. Je třeba zdůraznit, že mast je léková, nikoli kosmetická forma. Z kosmetického hlediska není příliš výhodná, protože nerespektuje skutečnost, že pleť sice je mastná, ale obsahuje cca 75% vody. Aplikací samotného tuku v masti se příliš přemašťuje, což většinou není žádoucí.

Uvedenou nevýhodu odstraňují krémy. Vznikají smísením vodní a olejové složky, kdy jedna ve druhé je rozptýlena v podobě mikroskopických kapének. Takovému systému říkáme emulze. Hustší emulze označujeme jako krémy, řidší jako mléka. Aby se obě složky od sebe neoddělily, musejí být použity speciální přísady jako emulgátory a pomocné stabilizační látky. Teorie a praxe emulzí je obrovská věda, přesahující rámec tohoto článku. Výhodou emulzí oproti mastem je jejich lehkost, lepší roztíratelnost a to, že mohou obsahovat látky rozpuštěné v olejích i ve vodě. Když je vnější fázi olej a vnitřní voda (typ v/o), připomíná emulze lehkou mast. Je-li tomu naopak (typ o/v), vzniká lehký, chladivý, velmi dobře roztíratelný přípravek ne příliš mastného charakteru (záleží pochopitelně také na množství a druhu použitých olejů). Oba typy mají své výhody, nevýhody a svá speciální určení.