…jak to vše vypuklo….
Dne 7.9.2009 ve 4:15 mě začala odtékat voda….
Okolo 6 hodiny ráno jsme přijeli do Motola a už si mě tam nechali, monitor nic moc neukazoval a tak šup na čekatelský pokoj. Byli jsme tam už 3 a za chvíli přišla další čekanka.
Celý den se opravdu nic moc nedělo, já měla docela humoru a stále přemýšlela jak to vypukne a kdy to bude….Monitory v pořádku žádná komplikace prostě pohoda.
O půlnoci ze 7.na 8.9 už kontrakce začínaly nabírat na síle a já musela začít prodýchávat, ale pořád se to dalo a interval byl dost nepravidelný od 5-8 minut. Ráno 8.9. prohlídka na koze….mladá doktorka….hm otevřená jste tak na 3 prsty, ale pořád je tam shluk blan a ještě spousta vody….a najednou šup a už to ze mě jelo, plná mísa vody co je přidělaná pod kozou:o). No kontrakce zase nabraly na obrátkách a já už hodně slušně dýchala, ale vrátila se na čekatelský pokoj.
Pak přišla PA Monika Slámová (naprosto úžasná porodní asistentka) a řekla že bychom se mohly pomalu přemístit na přípravný pokoj a podívat se jestli se to už někam pohlo a udělat přípravu. Dofoukala jsem si kontrakci a šla. Zjistila že vody je ve mně stále hodně a shluk blan také překáží, takže další obrovský odtok vody následoval (takový rybníček opravdu) do pokoje svítilo krásně sluníčko a na dlaždičkách bylo vidět jak se ta voda na lehátku pěkně čeří:o))) Rychle přišel klystýr a pak to vypuklo v životě jsem si nepředstavovala že to může až tak bolet. Musela jsem se chvilku procházet, aby klystýr zabral opravdu jsem dokázala dojít jen 10 kroků k záchodu, nedalo se to naprosto kontrolovat odtok vody, klystýr, dejchání, bolest, nadávání a kontrakce moc věcí najednou…
Na záchodě se ulevilo, ale kontrakce stíhala kontrakci snad po 1 minutě a dýchání už prostě nezabíralo….nevím proč, ale prolítlo mě hlavou jak jsem na testu 5.1.2009 viděla dvě čárky // jaký to byl blažený pocit a teď tohle? že celé těhu bylo fajn tak proč takový závěr? Bohužel i myšlenka že už žádné mimi nechci jen už aby to bylo za mnou….. klečela jsem na čtyřech a bouchala hlavou o dlaždičky. Snažila jsem se popolézt aspoň hlavou ze dveří aby si mě někdo všiml že fakt už nemůžu….přišla PA pomohla mě, sprchu jsem prostě nezvládla si dát…lehla jsem si otřela mě a další kontrola jak na tom jsem řekla že 6-7 cm ať zkusím sprchu že to bude lepší (nebylo), ale dolezla jsem do ní a trochu se doumyla:o( některé situace jsou opravdu ponižující, ale tahle PA to prostě vše vzala s úsměvem a pomohla mě). Po sprše už se šlo na sál, byl to stejný sál jako jsem rodila Emmu:o). Milan už tam na nás čekal, já jsem jen brečela a bohužel jsem byla i dost hlučná nedokázala jsem si od té bolesti vůbec pomoct. Tlačila mě dopředu jen myšlenka že už to bude a vše bude zapomenuto. Byla jsem otevřená na 8 a PA rozhodným hlasem řekla že už se rodí a miminko bude venku, ani jediným slovem mě neokřikla nebo nekomentovala mé sténání a výjevy bolesti. Cítila jsem jak se dere miminko ven. Tlak byl obrovský, najednou jsem nechápala že to bude tak brzo….a taky jo 3x se to tlačilo samo bez pomoci na po čtvrté tlačení už tam byla doktorka a zase ta moje PA. Milan mě držel za hlavu a ruku a pomáhal tlačit. Cítila jsem jak se otevírám a hlavička pomalinku prokluzuje, ale moc se jí nechtělo, následoval nástřih jen tak zlehka a pak to šlo. Naklonila jsem se dopředu a viděla venku hlavičku, ale půlka tělíčka a nožičky byli ještě ve mně, obličej mělo miminko dolu bylo lehce fialové a od mázku ale jinak nádherně čisté, pořád ve mně ale tlačilo a já se musela znova opřít už bez kontrakce a pořádně zatlačit aby bylo celé venku…
….a je to narodila se mám druhá dcera Nella...
Žádná šňůra okolo krku žádný uzel nic, prostě krásně se narodila do tohoto světa bez komplikací jedno úterní dopoledne 8.9.2009 v 10:27 s váhou 3720g a délkou 51cm. Zuzana+Milan+Emma+Nella