Nebudte extremni!

Reakce nekterych maminek mi pripadaji neprimerene - hlavne obvinovani z tyrani. To fakt trochu prehanite, ne? Kdyz byl nas Filip male miminko a v noci plakal, samozrejme jsem vstavala, kojila a kdyz byla potreba, chodila s nim a konejsila ho. Kolem pul roku spal celkem dobre a usinal vzdycky u prsa ale pak se v 7mesicich kolem pulnoci najednou zacal budit a ja ho v noci hodiny chovala. Pres den jsem pak usinala, byla uplne vyrizena a na Filipka podvedome nastvana. Muj manzel se na me nevydrzel divat a domluvili jsme se, ze ho nechame brecet, ale budeme k nemu po 10minutach chodit a konejsit ho (pres den byl v pohode, takze jsme usoudili, ze mu nerostou zoubky ani ho nic neboli). Prvni noc takhle usnul asi po hodine a pul a druhou a treti noc asi po pul hodine. Byli jsme u nej, hladili ho po zadickach, vozili jsme mu postylkou sem a tam. Pak uz spinkal mnohem lip, rano se probudil a hned se na nas chechtal. Jakmile v noci lip spal, mel pres den mnohem lepsi naladu a ja mohla zacit normalne fungovat a pripadala jsem si zase jako clovek. Ted je mu rok, je usmevave batole, kojim ho rano a vecer a pres den se tulime a hladime jak muzeme. Fakt si myslite, ze bude mit trauma a vyroste z nej asocialni jedinec ? Ja teda ne. Damy chapu, ze vas mozna nastval ton clanku, ale nebudte extremni. Aby mohlo byt spokojene moje dite, musim byt (aspon relativne) spokojena taky ja. Ve vsem je potreba najit zlatou stredni cestu! Kdyz nekdo dela neco jinak nez ja, neznamena to hned, ze je to uplne spatne.