Noční buzení

Řeším takové dilema a jen se chci zeptat na názor. Dcera se v noci ještě občas budí. Někdy spí celou noc, někdy se vzbudí jednou, dvakrát, někdy i třikrát. Co vím, dost na ni působí fáze měsíce. Pokud je nov či úplněk, mám téměř jistotu, že bude rušná noc :-). Jiné závislosti jsme nevypozorovala. Doposud je to tak, že dcera se vzbudí, vstane v postýlce a volá mě. Po chvíli začne plakat a se vzlyky si povídá s plyšáky, kde je maminka, že chce ke mě... atd. Já vstanu, dojdu k dceři, položím ji do postýlky a dcera během chvíle usne. Pokud je to takto, je to celkem bez problémů, horší jsou noci, kdy se dcera budí častěji a nebo, když pak nechce usnout. To se stává sice zřídka (cca jednou měsíčně), ale pak je to poměrně náročné. Manžel zstává názor, že bych měla dceru nechat vybrečet, že se unaví a usne. Ten ale já nesdílím. Prostě mám pocit, že to není správné, že tím dceři ubližuji, když ji nechám usedavě plakat. Vím, že to nedělá schválně, nekřičí ani se nevzteká, není v tom žádný vzdor. Sama si říkám, v čem je výchova typu nechat vyřvat pro dítě lepší (slýchám ten názor někdy i od jiných maminek). Rozhodně sama dceru nerozmazluji, máme jasná pravidla a mantinely, vždy se snažím jí věc vysvětlit, když jí něco zakáži a většinou to funguje velmi dobře. Třeba ne napoprvé, ale pokud jsem trpělivá, vezme nakonec tu věc za svou, je dost vnímavá. Ale v tom nechat ji brečet v postýlce nevidím moc smysl... V tomto s manželem nejsme moc jednotní. Jak se na to díváte Vy?