Lhostejnost

Dobrý den,
mám 11-ti letého syna. Mám Filipa moc ráda a vychovávám ho sama, ale jsou chvíle, kdy si opravdu nevím rady. Manžel od nás odešel, když bylo Filipovi 5 let. Celé je to o odpovědnosti. Snažím se, aby ve mě měl příklad, že když něco chce, musí pro to taky něco udělat (třeba uklidit nádobí). Když se ho ptám, proč neudělal co měl, jen lhostejně krčí rameny. Musí to pochopitelně dodělat. Mě ale nejde vlastně ani tak o to nádobí, jako mě zaráží, jak lhostejně se k problémům staví. S mým přítelem si rozumí myslím dobře (jsme spolu roky). Snaží se ho něco naučit (opravy Filipova kola), ale když po něm něco chceme my, tak na to rád zapomíná. Neustále o tom s ním mluvím, ale vypadáto, že bez výsledku. Snažíme se hodně vyplňovat jeho volný čas- jezdíme na různé výlety, což se Filipovi líbí, ale i když ho dopředu upozorním, že až přijedeme z výletu očekávám od něho, že na oplátku si bez problémů udělá své povinnosti, jsou s tím problémy. Taky mi dělá starosti, když je Filip s kamárády- staví se proti němu. Když se ho ptám, co si udělali, řekne, že nic, ale raději nejde ven. Mrzí mě, že ho děti odstavují od kolektivu, ale nevím, jak mu můžu pomoct. Nechci se mezi ně míchat, aby se mu neposmívali. Můžete mi prosím Vás poradit, jak na něho?

Děkuji.