Fixace na otce

Vážená paní,
chci vás požádat o radu v pro mě značně frustrující situaci. Máme s manželem 3,5 letého syna, oba jsme zaměstnáni a syn chodí od svých 3 let do školky. Můj problém se týká dvou věcí.
Za prvé, ačkoli žijeme s manželem normálně spolu, o syna se oba vzorně staráme, máme ho velmi rádi atd., syn se silně fixuje na tatínka. Jde to až tak daleko, že i ve chvílích, kdy je se mnou, dožaduje se tatínka, občas stropí scénu a odmítá se mnou komunikovat. Pravdou je, že tatínek se mu ve chvílích, kdy je doma, velmi věnuje, a sám je na syna rovněž velmi fixován. Ve výchově je důsledný, ale řeší vše klidně, vysvětlováním, bez křiku a fyzického násilí - řeklo by se vzorný pečující otec, zatímco já jsem spíš normální máma, která si s ním nevydrží půl dne skládat bagry z lega. Nicméně i spolu trávíme samozřejmě spoustu času a děláme spolu zase jiné věci než s tatínkem - vaříme spolu, čteme si, atd. Rozhodně ho nezanedbávám, nebiju ho ani na něj nekřičím.
Druhým problémem je synova špatná adaptace ve školce. Od začátku si velmi špatně zvykal, ačkoli jsme se snažili o velmi pomalé zvykání (od několika hodin denně po celý den) a i v současnosti se ho snažíme sami či za pomoci babičky alespoň 1-3x týdně brát ze školky po obědě. Nyní šel do školky po třech týdnech a opět to bylo s velkým pláčem, dovoláváním se tatínka a trvalo to prý celý půlden, než pro něj po obědě přišla babička. Přitom jsem si jistá, že ve školce mu nikdo neubližuje (jde o malou, rodinnou soukromou školku). Učitelky tvrdí, že největší scény jsou tehdy, když ho vedu do školky já, že s babičkou nebo tatínkem to bývá v pohodě.
Pokud mi na základě uvedených informací můžete poradit, co mohu dělat pro to, aby mě syn "vzal do party" a rovněž jak řešit další související problémy, budu vám velmi vděčná. Momentálně čekám druhé dítě a současná situace mě velmi stresuje. Pokud děláme nějakou chybu, ráda bych ji odstranila a rovněž se jí vyvarovala u druhého potomka.
Děkuji a zdravím. Lucie.