Re:Pobyt v nemocnici

Milá Ester, napsala bych vám - vydržte! Myslím, že je to v této chvíli ale hodně, hodně těžké. Pokud se syn takto dřív nechoval - a myslím, že ne, je to zřejmě jen reakce na jeho pobyt v nemocnici. K tomu možná ještě přistupuje fakt jeho věkového období - období vzdoru. Samozřejmě že může i vnímat to, že vy jste ho zklamala, vy jste ho zradila, protože asi jste ho vy dovedla do nemocnice. I když to tak není a jste jeho milující maminka. Doporučuji vám, abyste mu řekla, že vás to mrzí, co si v nemocnici prožíval, co se tam s ním dělo, že mu teď chcete pomoct, chcete být s ním. Nenechávejte si v sobě nějakou negativní emoci, "vypusťte ji ze sebe", dítě to z nás velmi dobře vycítí, jak se máme a buď se zachová tak, že to využije nebo pokud je citlivější, častokrát ho to zneklidní nebo rozpláče. Buďte s ním, povídejte si, hrejte si, čtěte si, ale pokud udělá něco, co by ublížilo vám - myslím tím, kdyby vás začal bít nebo pokud by ubližoval někomu jinému anebo sobě, snažte se tomu zabránit. Pokud se týká nočních děsů - myslím si také, že jsou jen dočasné. V té chvíli, kdy si je malý prožívá, snažte se ho probudit, aby věděl, že je doma, s vámi. Snažte se mazlit, zpočátku možná jen jemně, nevím, jak bude reagovat. Pokud se vám to bude zdát užitečné, snažte se i přes den při hře, nějakým způsobem z něho "dostávat" jeho negativní emoce, pokud se vám bude zdát, že je v sobě ještě má. Hlasitě třeba bubnujte na bubínek, boxujte třeba do polštářů ...

Přeju hodně síly a trpělivosti a nebojte se, věřím, že to bude v pořádku

Ilona Špaňhelová