Adaptace ve školce

Vážená paní Magistro,
prosím o zhodnocení mého problému. Má dcera začala chodit do MŠ. Nejdřív bylo vše v pořádku. Chodí jen na dopoledne, 2x v týdnu. Já chodím do práce, ale máme jednu babičku v důchodu a děda pracuje na směny, tak do školky nemusí každý den. Jedno ráno však dcerka udělala scénu, že do školky nechce a dost se bránila. V šatně mi řekla, že chce jít domů před obědem, protože když nepoděkuje paní kuchařce za jídlo, paní učitelka jí nechce jídlo dát. Pro dceru je to dost stresové, protože když má na povel něco říct nebo udělat, tak se zasekne. Jinak je velmi zvídavá, upovídaná, má bohatou slovní zásobu. Jen si špatně zvyká na nové situace a lidi a ten den nastoupila nová paní kuchařka. Verunka si udělala blok a od té doby do školky nechce. Další týden to bylo stejné, zase strašný pláč, paní učitelka mi ji vzala z náruče a odešla do jiné místnosti. Ve školce říkají, že potom je naprosto v pohodě, že to jen zkouší. Tak nevím, kde je pravda. Když se o víkendu bavíme o školce, je vše v pořádku, ale jak se blíží čtvrtek, Verunka se ráno budí se strachem, zda už jdeme do školky. Ve školce mi radí, abych jí dávala raději celý týden, že to pro ni bude lepší. Jaký je Váš názor, dávat dítě každý den se řevem a zlomit ten odpor? A jak se zachovat ráno, když se Vás dítě křečovitě drží a prosí, aby mohlo jít domů, že ve školce nechce být? Je lepší, když ji učitelka vezme hned po našem příchodu? Omlouvám se za dlouhý dotaz, ale jsem velmi nejistá. Děkuji Vám za Váš čas i odpověď, Andrea