Adaptace v jeslích

Vážená paní doktorko, můj syn začal před měsícem chodit do jeslí. Nejprve jsem tam byla s ním, pak jsem začala odcházet - nejdříve na hodinu, pak na déle. Nyní je tam sám cca 3 hodiny denně. Nejdřív tam nechtěl jíst, ani si hrát s ostatními. Nyní se to již zlepšilo, ale stane se, že se tu a tam počůrá nebo i pokaká, i když doma po této stránce bylo vše v pořádku. Největší problém je ale to, že doma k večeru začne být až apatycký, nic nechce, nic ho nebaví, lehá si na zem, říká, že ho bolí bříško apod., nechce se mazlit, odstrkuje mě i manžela. Večer nechce jít spát do své postele, nakonec si ho vezmeme k sobě do ložnice, uspíme ho, ale stejně se několikrát v noci vzbudí pláčem a není k utišení. Poraďte mi, prosím, jak se chovat, aby syn opět nabyl pocit, že ho máme rádi, že pro nás je stále důležitý, i když spolu nejsme celý den. Děkuji.