Jesle

Vážená paní doktorko. V lednu má můj 17 měsíční syn nastoupit do jeslí. Protože se mnou chodí nepravidelně do práce, kde se setkává s mnoha lidmi, ke kterým má velice pozitivní přístup (klidně ho může pár hodin hlídat pro něj cizí člověk), nenapadlo mě, že by to měl být veliký problém. Ale teď jsme s ním byli na Mikulášské v dětském centru, které patří k jeslím, kam bude docházet, a zjistili jsme, že se bojí sestřiček. Asi proto, že mluví dost hlasitě, aby přehlušili tolik dětí. Martínek se před nimi pořád schovával ke mně a neměl daleko k pláči. I z dětí byl dost vykulený, i když před tím se s nimi normálně setkával na hřišti. Jakmile začalo nějaké dítě ječet, vyplašeně mě hledal. On je vpodstatě strašně klidné a hodné dítě, byla jsem ráda jaký je, ale teď si říkám, že je to spíš chyba. Když mu třeba děti vezmou z ruky hračku, jenom stojí a kouká na to, ani nebrečí. Jinak je hodně bystrý, rozumí všemu, co řeknete, nejraději někomu s něčím pomáhá, ale je to takový ťunťa.
Teď mám z jesliček hrůzu, bohužel musím nastoupit do práce a brát ho tam s sebou každý den nemůžu, ani pro něj by to nebylo dobré. Připadám si jako největší macecha a bojím se, aby nebyl nešťastný. Můžete mi, prosím, napsat svůj názor? Moc Vám děkuji a přeji krásné Vánoce. Helena