Otázka
Odpověď
Žárlím na své dítě
14.12.2003 19:02:55 Markéta, 2 kluci
Dobrý den,
mám 2 krásné a zdravé kluky /15 měsíců, 3 týdny/. Myslím, že se o ně dobře starám a vychovávám. Trápím se ale kvůli chování staršího Pavlíka. Je to veselé, neposedné ale jinak hodné a milé dítě. Přes den je stále se mnou a "pomáhá" se všemi domácími pracemi a malým bráškou, hrajeme si, zpíváme, cvičíme,malujeme,chodíme na procházky...Jsem pro něj ta jistota a zázemí, ta jediná ke které vždy přiběhne, když je v úzkých nebo když se raduje a nebo něco chce, ovšem jen do chvíle než se objeví babička /tchýně/. Vím, že je milá, s dětmi to umí a mají ji rádi, ale současně mne trápí, že pro něj najednou neexituji a hrne se k ní, chodí jí vše ukazovat, nepláče když odcházím a ona ho hlídá /naopak pláče když ona odchází!!!/. Je mi to líto, připadám si jako špatná máma, když její společnost upřednostňuje. Ještě, že alespoň uspávat se chodí se mnou. Tchýně situaci ještě zhoršuje, stále mi radí jak vychovávat, co mu oblékat, kdy koupat, kdy přebalovat....když u nich jsme na návštěvě /cca 1 - 2 do měsíce na víkend/ nenechá nám chvíli soukromí, stále chce být s Pavlíkem.
Chci se zeptat zda se takto chovají i jiné děti a proč? Neumím si odpovědět a ikdyž bych asi měla být ráda, že dostává hodně lásky a péče od babičky, já se tím trápím, bojím se, že ji má raději a má to samozřejmě vliv i na můj vztah k tchýni a k manželovi.Připadá mi, že musím bojovat o přízeň vlastního dítěte. Vyhýbám se cestám k nim, nechci aby hlídala /i kvůli jejím věčným radám a řečem, ale to bych snad přes návštěvu překousla a pak si zase dělám vše po svém/. Jsem normální?
Předem díky za odpověď.
mám 2 krásné a zdravé kluky /15 měsíců, 3 týdny/. Myslím, že se o ně dobře starám a vychovávám. Trápím se ale kvůli chování staršího Pavlíka. Je to veselé, neposedné ale jinak hodné a milé dítě. Přes den je stále se mnou a "pomáhá" se všemi domácími pracemi a malým bráškou, hrajeme si, zpíváme, cvičíme,malujeme,chodíme na procházky...Jsem pro něj ta jistota a zázemí, ta jediná ke které vždy přiběhne, když je v úzkých nebo když se raduje a nebo něco chce, ovšem jen do chvíle než se objeví babička /tchýně/. Vím, že je milá, s dětmi to umí a mají ji rádi, ale současně mne trápí, že pro něj najednou neexituji a hrne se k ní, chodí jí vše ukazovat, nepláče když odcházím a ona ho hlídá /naopak pláče když ona odchází!!!/. Je mi to líto, připadám si jako špatná máma, když její společnost upřednostňuje. Ještě, že alespoň uspávat se chodí se mnou. Tchýně situaci ještě zhoršuje, stále mi radí jak vychovávat, co mu oblékat, kdy koupat, kdy přebalovat....když u nich jsme na návštěvě /cca 1 - 2 do měsíce na víkend/ nenechá nám chvíli soukromí, stále chce být s Pavlíkem.
Chci se zeptat zda se takto chovají i jiné děti a proč? Neumím si odpovědět a ikdyž bych asi měla být ráda, že dostává hodně lásky a péče od babičky, já se tím trápím, bojím se, že ji má raději a má to samozřejmě vliv i na můj vztah k tchýni a k manželovi.Připadá mi, že musím bojovat o přízeň vlastního dítěte. Vyhýbám se cestám k nim, nechci aby hlídala /i kvůli jejím věčným radám a řečem, ale to bych snad přes návštěvu překousla a pak si zase dělám vše po svém/. Jsem normální?
Předem díky za odpověď.
V její náručí
