Kňourání

Vážená paní doktorko, máme osmiměsíčního synka Ondřeje. Už asi měsíc se stále stupňuje jeho "kňourání" během dne. Reaguje s nelibostí při jakémkoli mém odchodu z místnosti, ale také když leze a mnohdy dokonce i při hře se mnou nebo s manželem. Snažíme se mu dávat podněty, připravovat mu zajímavé hračky, ale zdá se, že u ničeho dlouho nevydrží a že ho to vůbec nebaví. Přes den není prakticky možné s ním dělat žádnou domácí práci, protože na hlasité protesty prostě nemáme nervy a radši ho nosíme a hrajeme si s ním(aby byl relativní klid). Co je taky zajímavé, že je mnohdy tzv. "v pohodě"- např. při hře s tatínkem nebo někdy i sám a v okamžiku, kdy se objevím já, začne okamžitě povyk. Příčiny jako hlad, pomočená plínka, únava, zuby...apod. vylučujeme, to samozřejmě kontrolujeme a sledujeme.Ještě bychom chtěli zmínit, že v cizím prostředí nebo, když je u nás nějaká návštěva, se většinou chová jako velice roztomilé, komunikativní, bystré a pohodové miminko a málokdo nám věří jak reaguje "normálně"? Že by se s námi nudil? Jestli ano, jak takové miminko zabavit (už leze)? Strach z odloučení? Proč ale "kňourá", když si s ním hrajeme? Moc by nás zajímalo co za tím je. Máme ho nechávat plakat, ignorovat ho a nechávat ho "vztekat" nebo na něj máme vždy reagovat? Jaká by případně naše reakce měla být? Proč se "zlobí", i když si s ním hrajeme? Jsme z toho už docela unavení a rádi bychom to začali nějak řešit. Můžete nám, prosím, poradit? Jen pro úplnost dodáváme, že šestinedělí bylo náročné, Ondra hodně plakal – někdy to bylo i "od kojení do kojení". Děkujeme Vám moc předem za odpověď. Radka