Fixace na matku

Dobrý den, mám syna - jedináčka, který je na mne velmi fixován, navíc si těžko zvyká na nové prostředí, na jakoukoliv změnu v jeho životě,je velmi mazlivý,s cizími dospělími ale i dětmi nekomunikuje, sklopí hlavu, nepozdraví ani známé lidi,je chytrý, sám se naučil číst, počítá, ovládá PC atd. Jak ho více "otužit"? Dlouho si zvykal na školku, po delší době např. po prázdninách si opět těžce zvyká, brečí že chce být jen s maminkou, mám obavy z nástupu do školy. Už od mala se snažíme aby se stýkal z vrstevníky, s lidmi, které zná a na které si zvykl, komunikuje bez problémů, doma je však nejšťastnější, pokud by bylo na něm, chtěl by být stále doma, s maminkou. Někteří lidé mi říkají, jestli ho moc nerozmazlujem, nikdy ho neodbydem když žádá o pozornost, když se chce mazlit, někdy v noci přijde k nám do postele, nevyháním ho, mám pocit, že bych mu spíše ublížila. Myslím, že s ním trávíme dost času, jezdíme na výlety, na plovárnu, za přáteli,navštěvujeme cvičení dětí, snažíme se, aby nebyl pořád jen doma, jak chce on, většinou ho musíme dlouho přemlouvat, pak se mu ale vše líbí a nadšeně babičkám vypravuje zážitky. Jak mu pomoci v přechodu ze školky do školy, aby se nebál, aby si našel kamarády a více komunikoval, nestyděl se pozdravit, poděkovat, říci si o něco. Děkuji za radu.