Trauma po úmrtí dítěte

Díky za Vaši odpověď. Samozřejmě ty pocity mě zaskočily po tolika letech, jsou umocněné nejen tím, že je kamarádka těhotná, která byla se mnou tehdy těhotná,ale že i nám se nedaří opět znovu počít nového potomka. Takže je tam pocit lítosti a otázky proč ?
Moje diagnóza zní : sekundární neplodnost.
„…je ale také možné, že se takto projevuje to, že jste se se ztrátou dítěte nemohla srovnat a místo toho se ten zážitek snažila potlačit, někam uzavřít..“
Ano, je to možné…ale jak to tedy řešit ? pokud je to potlačené a nevyřešené…jaké jsou možnosti ? ? ?
Píšete o psychoterapii…ale já jsem už u dvou psychologů byla a ta druhá paní psycholožka mě řekla, že nepatřím mezi její pacienty, že mám psychické problémy naprosto běžné a normální, že se s tím umím dobře vyrovnat a vypořádat. Ale jak je vidět tak asi ne .
Z Vaší zkušenosti : dá se vůbec s takovým zážitkem někdy doopravdy vyrovnat ?
Myslím si a je to i názor mé gynekoložky, že další těhotenství blokuji psychicky, jak toto odstranit ?
Nejsem z Prahy. Pokud by Vám nevadilo mě ještě jen napsat, tak budu ráda a upřednostnila bych mailový kontakt gregoryh@seznam.cz Díky moc. S pozdravem.Hana