Otázka
Odpověď
Re:Chování 6letého syna
28.4.2004 4:44:52 Mgr. Jitka Jeklová
Dobrý den,
Vaše situace není nijak lehká. Zdá se, že toho zřejmě pro syna děláte opravdu hodně. Syn to ale asi vidí jinak. To, že s ním cvičíte, zřejmě nepovažuje za čas strávený s Vámi. Často to tak u dětí bývá, ony to prostě "neberou" "Počítají se jen karty a společné hry. V jeho věku mu to zřejmě ani slovně nevysvětlíte. Přesto, že máte pocit, že na něj neplatí láska ani trest, zkuste jej více chválit. Pochvalte každý úspěch, ale i každou vynaloženou snahu (při cvičení, mluvení, při čemkoli jiném). Můžete také chválit jako by oklikou. Pochvalte ho např. před otcem, ale tak, aby to
slyšel: "Představ si, že náš ... dneska udělal, dokázal,... Myslím, že je to šikovný kluk!" I když se syn bude možná tvářit, že nevnímá, věřte, že ho slova zahřejí u srdce a povzbudí k další snaze.
Reakce na narození mladší sestřičky mi přijde běžná a normální. Jistě Vám mnoho maminek potvrdí, že se jejich starší potomek při narození mladšího choval stejně nebo velmi podobně. Jednoduše si chtějí vydobýt co nejvíce rodičovské (a zejména matčiny) pozornosti. U Vaše syna je to také tak.
Zkuste mu ji dopřávat, jak jen to je možné. Jdete např. na rodinný výlet. Co syna pasovat na vedoucího výpravy? Nebo si chcete koupit něco dobrého k jídlu po nedělním obědě? Proč by to nemohl vybrat synek? Příležitostí jsou stovky, určitě najdete ještě lepší. Navíc tento způsob "zviditelňování"
nebude klást další nárok na Váš čas. Prostě jen nechte syna užít si "výsluní".
Co se týká nepozornosti, platí jedno pravidlo. Jakékoli příkazy, zákazy či prosby sdělujte pouze v případě, kdy jste přesvědčená, že Vás syn vnímá.
Jinak jen zbytečně ztrácíte svou vlastní energii.
Občasné pomočování může být jen reakcí na složitější a náročnější situace a mělo by postupně vymizet. Samozřejmě za předpokladu, že není způsobeno nějaký zdravotním problémem.
Přeji Vám hodně radosti s Vašimi dětmi a hodně času na ně.
Mgr. Jitka Jeklová
Vaše situace není nijak lehká. Zdá se, že toho zřejmě pro syna děláte opravdu hodně. Syn to ale asi vidí jinak. To, že s ním cvičíte, zřejmě nepovažuje za čas strávený s Vámi. Často to tak u dětí bývá, ony to prostě "neberou" "Počítají se jen karty a společné hry. V jeho věku mu to zřejmě ani slovně nevysvětlíte. Přesto, že máte pocit, že na něj neplatí láska ani trest, zkuste jej více chválit. Pochvalte každý úspěch, ale i každou vynaloženou snahu (při cvičení, mluvení, při čemkoli jiném). Můžete také chválit jako by oklikou. Pochvalte ho např. před otcem, ale tak, aby to
slyšel: "Představ si, že náš ... dneska udělal, dokázal,... Myslím, že je to šikovný kluk!" I když se syn bude možná tvářit, že nevnímá, věřte, že ho slova zahřejí u srdce a povzbudí k další snaze.
Reakce na narození mladší sestřičky mi přijde běžná a normální. Jistě Vám mnoho maminek potvrdí, že se jejich starší potomek při narození mladšího choval stejně nebo velmi podobně. Jednoduše si chtějí vydobýt co nejvíce rodičovské (a zejména matčiny) pozornosti. U Vaše syna je to také tak.
Zkuste mu ji dopřávat, jak jen to je možné. Jdete např. na rodinný výlet. Co syna pasovat na vedoucího výpravy? Nebo si chcete koupit něco dobrého k jídlu po nedělním obědě? Proč by to nemohl vybrat synek? Příležitostí jsou stovky, určitě najdete ještě lepší. Navíc tento způsob "zviditelňování"
nebude klást další nárok na Váš čas. Prostě jen nechte syna užít si "výsluní".
Co se týká nepozornosti, platí jedno pravidlo. Jakékoli příkazy, zákazy či prosby sdělujte pouze v případě, kdy jste přesvědčená, že Vás syn vnímá.
Jinak jen zbytečně ztrácíte svou vlastní energii.
Občasné pomočování může být jen reakcí na složitější a náročnější situace a mělo by postupně vymizet. Samozřejmě za předpokladu, že není způsobeno nějaký zdravotním problémem.
Přeji Vám hodně radosti s Vašimi dětmi a hodně času na ně.
Mgr. Jitka Jeklová
V její náručí
