Malý tyran

Milá paní, právě teď hledám něco o metodě pevného objetí.
Mám čtyřletou dcerku Karolínku,která se narodila ve 25. týdnu těhotenství, vážila 930 g a měřila 37 cm.Pro krajní nezralost byla v inkubátoru 3 měsíce, z toho 2 měsíce na umělé ventilaci a zde prodělala i zápal plic. Ve 3 měsících se dostala domů a v 5 měsících jsem zjistila, že není jen hypotonická,ale že je i nevidomá. Diagnóza dnes je retinopatie - praktická slepota.Velmi intenzívně jsme spolu cvičily Vojtovou metodou asi do 2,5 roku věku(5x denně) a dále Bobathovou metodou. Dnes Kája chodí,skoro běhá a velmi dobře se orientuje, hypotonie je pouze nevýrazná. Současně jsem po celou dobu s Karolínkou cvičila i zbytek zraku (asi 3x denně), a také zde je výsledek velmi dobrý.
Od 3 let chodíme do školky(od června 2003) a od září 2003 Kája je ve školce sama. Zpočátku tam byla tak ráda, že plakala,když měla jít domů.Ovšem když jsem ji vzala do náruče,šla nakonec ráda. Od února 2004 jsem začala pozorovat velkou neochotu ke školce, která vyvrcholila pláčem a velmi negativní reakcí na děti ve školce. Karolínka chodí do speciální školky spolu s mentálně postiženými dětmi a s dětmi s kombinovanými vadami.Žádné z dětí nemluví, Kája ano v rámci svých možností s ohledem na opoždeěný vývoj(vyjádří svá přání jednoduchou větou nebo několika slovy). Velmi mně její chování vystrašilo, protože byly i chvíle,kdy se Kája houpala v sedě a opakovala dokola pár slov-měla jsem podezření na autismus. Ten se nepotvrdil,psychologa navštěvujeme. Po delším sledování a pátrání jsem zjistila, že se u Káji zřejmně projevil nedostatek lásky v raném období a při péči,kterou musela projít-cvičení celkem 7-8x denně,ani jako kojenec vlastně neměla moc chvil na hru a lásku.Vlastně jen cvičila,baštila a spala už jako maličké miminko.Tedy zvládla svůj fyzický handicap, ale na dušičku jsem asi trochu zapomněla. Kája dnes mívá bezdůvodné záchvaty vzteku,křičí až do ryku a strnulosti,hází věci kolem sebe,snaží se prosadit svá přání stejným způsobem. Nepomohly žádné tresty běžné-po zadečku,okřiknutí,zdá se mi, že když ji pošlu do pokojíčku a řeknu ať si tam křičí a až ji to přejde,ať přijde-to bere spíš jako moje odmítání. Přistoupila jsem tedy k pevnému objetí vždy, když její špatná nálada se stupňuje a velmi jsem se zalekla, k čemu došlo. Kája v objetí přešla až do šíleného křiku,bylo vidět,že mně strašně nenávidí a snažila se vymanit z objetí. Já jsem vytrvala i přes to, že byla zbrocená potem a neustále jsem jí říkala, jak ji mám moc ráda a jestli se musí vyvztekat, ať to klidně udělá, že já ji pevně držím a že se jí nemůže nic stát. Byla jse strašlivě unavená, první pevné objetí trvalo snad 45 minut a potom najednou Kája ustala v křiku,podvolila se a řekla mi "mám tě ráda", Pak jsme spolu ještě dlouho seděly v objetí až ona sama chtěla odejít. Chci se zeptat, zda tento způsob je dobrý, Od té doby jsem musela pevné objetí použít již 3x a zdá se mi, že se Kájina zlost rychleji uvolní a také rychleji odezní, Dnes stačí tak 20 minut. Ovšem pokaždé si nejsem jistá, zda dělám dobře a stále mám pochybnosti.Je sice pravda, že Kája lépe komunikuje,ale vteky ji chytají téměř denně.Můžete mi odpovědět,případně poslat kontakt na koho se mám obrátit.Psychologové v mém okolí sami říkají,že nemají zkušenost s nevidomými dětmi. Jsem z České Vsi u Jeseníku okres Jeseník.
Zdravím Vás a děkuji Lenka kahunová