Spaní

Chtěla bych se zeptat na to jestli je chyba že náš dvouletý syn nespí se sourozencema v pokoji ale vyžaduje spaní s náma nejlépe u nás v posteli.Do nedávna jsme to trpěli,neboť mu pořád dorůstali zuby a tak v noci poplakával často.Proto s pohodlnosti aby jsme se vyspali jsme ho nechávali spát v ložnici s náma ale vždycky po půlnoci se probudil a vyžadoval spaní s náma.Postýlku jsme zrušili a razantním způsobem jsme to chtěli řešit tím,že jsme ho večer ukládali do dětského pokoje kde sice v naší přítomnosti usnul,ale po nějaké době se vzbudil a vyžadoval maminku a jedině maminku.Spočátku jsem byla tvrdá a odhodlaná setrvat a docházela jsem za ním spát.Vždycky když usnul vyplížila jsem se zpět do ložnice ale do hodiny jsem musala nanovo vstávat a uspávat ho.Tak jsem v noci vstávala i sedmkrát .Vydržela jsem to jen 3 dny.Potom jsem byla tak vyčerpaná,že jsem už akorát byla schopna donést si ho k sobě do postele otočit se na bok a spát.Manžel to zkoušel taky ale protože ráno vsává do práce taky brzo rezignoval.Nakonec jsme mu museli dát na zem vedle mojí postele provizorní postel na které teď spí.Ale nikoli celou noc.Opět po půlnoci jako by ho něco přimělo se probudit a vymahá si spaní u nás v posteli.Věčinou nemáme sílu a necháme ho jít k nám.Chtěla bych ho to odnaučit ale asi na to nejsem dost silná.Kolem půlnoci totiž každý spí nejtvrději a mě dělá velký problém se s tím poprat.Prosím poraďte mi jestli se časem naučí spát celou noc sám a teda potom ho až učit spaní v pokojíčku nebo je nutno tomu pomoct.Děkuji Jana