Nepřekonatelný strach

Dobrý den,obracím se na Vás s dotazem ohledně mého syna. Má nepřekonatelný strach. Doma se nebojí, ale pokud má jít někam sám (např. nakoupit)má ukrutný strach z lidí. Několikrát jsem ho pozorovala z okna a on je schopen se schovávat mezi autama nebo se i klidně raději vrátí do domu a počká až lidi přejdou a pak opět vyjde a celou cestu běží, jen aby to už měl za sebou. Ten člověk nemusí jít ani proti němu, stačí že jde na chodníku přes silnici a už má strach. Když se ho ptám, proč se bojí, nedokáže odpovědět a říká že neví,ale že se bojí lidí. Nikdy nebyl sám doma delší dobu než 1 hodinu a i tak několikrát volat na mobil, kde jsme a kdy přijdeme (přitom to věděl, vždy mu řekneme kam jdeme, kdy přijdeme). I venku mám pocit, že se stále drží co nejblíže u nás. V parku nejde nikam dál, kde by na nás neviděl....Nevím zda ho mám posílat dál ven, aby se strachu zbavil (skutečně se nemá čeho bát) nebo co mám vlastně dělat. Bojím se, by netrpěl nějakou paranoiou.Pokud mi prosím někdo doporučíte návštěvu psychologa, můžete mi prosím někdo poradit nějakého v Praze (nejlépe Praha 2), kde za konzultace nebudu platit? Nemůžeme si to totiž dovolit. Všem děkuju za případnou pomoc a radu.