Zlost na otce

Už rok pracuji. Do zaměstnání odcházím asi třikrát týdně pozdě odpoledne a vracím se v noci. Tuto pracovní dobu jsem zvolila abychom se mohli s manželem střídat v péči o dceru a nemuseli ji dávat hlídat cizím člověkem (prarodiče nejsou dostupní). Manžel se jí večer věnuje, myslím, dostatečně, jistě víc než já. Přesto je na něj čím dál protivnější. Poslední dobou mu říká, že jej nemá ráda, že potřebuje mámu a vyhání jej pryč. S manželem jsme si vědomi, že v něm vidí hlavní důvod, proč večer nemůže být se mnou, a proto se jej snaží odehnat. Vysvětlení, že já musím do práce a on se o ni stará aby nebyla večer sama nepomáhají. Trvá to už ale dlouho a manželovi je to velice líto. Existuje řešení?