Otázka
Odpověď
Re:Pokračování plavání
13.10.2004 16:17:21 Mgr. Blanka Sudíková
Milá Lenko,
je velmi těžké odpovědět takhle na dálku. Také je těžké vysvětlovat náš přístup když plavete jinde, protože každej baby club to má jinak a tak je to dobře. Lidi také nejsou všichni stejní.
Pokusím se vám vysvětlit, co by váš malej mohl dělat ve vodě, ale zbytek je na vás.
Já si totiž myslím, že děti jsou opičky a jejich přirozenost je být s rodiči a jít za nimi. Kolem roku věku, někdy dříve, děti vyzkouší vzdor. Rodič se většinou lekne (zvláště pri prvním dítěti) a dítěti ustoupí, protože ho nechce "znásilňovat" a "trápit". Toto obdoví je o naší, rodičovské síle a sebevíře. Není to jednoduché. Moc záleží, jaké pocity při tomto máme a jaké jsme povahy. Když preferujeme svobodu a chceme ji za každou cenu a máme stres na autoritu (to znamená bojíme se používat vlastní rodičovskou přirozenou autoritu), bude nám zatěžko dítě potápět křičící.
- když má dítě zásek, pár lekcí je na velké desce a rodiče si vodu užívají sami, dítě se rozkoukává, vidí ostatní děti. Když přestane křičet na desce, jde do vody a dělá vše (KDYŽ TO RODIČ TAK CÍTÍ), jako by se nechumelilo. Za pár lekcí je zase v usměvu a ví, že existují mantinely a určitá pravidla. Když děťátko nechce kolem roku něco dělat, nemusí, ale nenabízíme mu náhradní program - sedne si s maminkou, v lepším případě s instruktorkou na břeh a jen se dívá. Samo se rozhodne, kdy se vrátí do vody, je třeba ho netlačit, spíše dělat, že je nám to fuk
- kolem roku se mění práce s dětmi ve vodě, je více o blbnutí a akci. Skákání, skluzavka, doplavávání ke břehu a k mamce či taťkovi pod vodou. Při tomto všem je přirozené, že dítě jde pod vodu, kde na něj rodič čeká. Jde za ním.
- z potápění neděláme vědu, je to přirozené a normální. Pak to tak bere i dítě.
- zkuste nedávat žádnou pomůcku, tak už do z ní nedostanete.
Co teď pro vás. Zkuste si užívat vodu vy, blbnout a když malej zahučí pod vodu, nic se neděje, hlavně o potápění vůbec nemluvte a neptejte se ho, zdali chce či nechce. Vždycky vám řekne, že NE. má na to období.
Za pár měsíců by malej mohl doplavat pod vodou tak půl metru buď k vám nebo ke břehu, plavat s vámi na vašich zádech (Drží se vás kolem krku, ale ne tak, aby vás škrtil), skákat ze sedu! ne ze stoje (to skáče po nohách a pak se těžko učí šipku)atd.
Nebojte se, malej nic nezapomněl, jen teď zkouší vaše hranice. Je to šikulka a tak si to hezky užijte.
Blanka
je velmi těžké odpovědět takhle na dálku. Také je těžké vysvětlovat náš přístup když plavete jinde, protože každej baby club to má jinak a tak je to dobře. Lidi také nejsou všichni stejní.
Pokusím se vám vysvětlit, co by váš malej mohl dělat ve vodě, ale zbytek je na vás.
Já si totiž myslím, že děti jsou opičky a jejich přirozenost je být s rodiči a jít za nimi. Kolem roku věku, někdy dříve, děti vyzkouší vzdor. Rodič se většinou lekne (zvláště pri prvním dítěti) a dítěti ustoupí, protože ho nechce "znásilňovat" a "trápit". Toto obdoví je o naší, rodičovské síle a sebevíře. Není to jednoduché. Moc záleží, jaké pocity při tomto máme a jaké jsme povahy. Když preferujeme svobodu a chceme ji za každou cenu a máme stres na autoritu (to znamená bojíme se používat vlastní rodičovskou přirozenou autoritu), bude nám zatěžko dítě potápět křičící.
- když má dítě zásek, pár lekcí je na velké desce a rodiče si vodu užívají sami, dítě se rozkoukává, vidí ostatní děti. Když přestane křičet na desce, jde do vody a dělá vše (KDYŽ TO RODIČ TAK CÍTÍ), jako by se nechumelilo. Za pár lekcí je zase v usměvu a ví, že existují mantinely a určitá pravidla. Když děťátko nechce kolem roku něco dělat, nemusí, ale nenabízíme mu náhradní program - sedne si s maminkou, v lepším případě s instruktorkou na břeh a jen se dívá. Samo se rozhodne, kdy se vrátí do vody, je třeba ho netlačit, spíše dělat, že je nám to fuk
- kolem roku se mění práce s dětmi ve vodě, je více o blbnutí a akci. Skákání, skluzavka, doplavávání ke břehu a k mamce či taťkovi pod vodou. Při tomto všem je přirozené, že dítě jde pod vodu, kde na něj rodič čeká. Jde za ním.
- z potápění neděláme vědu, je to přirozené a normální. Pak to tak bere i dítě.
- zkuste nedávat žádnou pomůcku, tak už do z ní nedostanete.
Co teď pro vás. Zkuste si užívat vodu vy, blbnout a když malej zahučí pod vodu, nic se neděje, hlavně o potápění vůbec nemluvte a neptejte se ho, zdali chce či nechce. Vždycky vám řekne, že NE. má na to období.
Za pár měsíců by malej mohl doplavat pod vodou tak půl metru buď k vám nebo ke břehu, plavat s vámi na vašich zádech (Drží se vás kolem krku, ale ne tak, aby vás škrtil), skákat ze sedu! ne ze stoje (to skáče po nohách a pak se těžko učí šipku)atd.
Nebojte se, malej nic nezapomněl, jen teď zkouší vaše hranice. Je to šikulka a tak si to hezky užijte.
Blanka
V její náručí
