Dětská onanie

Vážená paní doktorko,
obracím se na Vás s choulostivým problémem, ze ktrého už jsem hrozně psychicky unavená a opravdu si nedokážu sama poradit. Mám šikovnou, veselou dcerku Haničku, umí spoustu slov, rozumí, má ráda zvířátka, ráda "čte" a je orientovaná možná víc citově než některé ostatní děti. Na písku radši pozoruje "cvrkot" a snaží se komunikovat s ostatními dětmi, než aby seděla a sama pro sebe "pracovala". Problém je, že poslední asi tři měsíce objevila, jak masturbovat (tře si podbřišek o cokoli, co je po ruce, vleže na bříšku nebo i třeba o schody opřená o ruce), a připadá mi, že je to pro ní často zajímavější než cokoli jiného (pokud se jí přímo někdo nevěnuje). Podotýkám, že jsem se ptala dětské doktorky, jestli třeba nemá nějaký svědivý zánět a takhle se prostě jen nedrbe, nemá, prý to holčičky v tomhle věku dělávají... Jenže já to u žádné nikdy na veřejnosti neviděla. Vysvětlila jsem jí, že se to nedělá před lidmi. Nemyslím, že by nerozumněla, rozumí opravdu spoustě i složitějších věcí, ale tohle prostě ignoruje. Respektuju, že když je sama v postýlce, je to její soukromá věc, ale Hanička se třeba takhle tře o schody prolézačky v herně, kde ostatní děti nadšeně lítají, o židličku na návštěvě i doma,... A já si opravdu nevím rady co dělat, aby se na ní ostatní nekoukali "divně" (a dřív nebo později si toho určitě někdo všimne) a zároveň abych neublížila jejímu pozdějšímu sexuálnímu zrání. Ignorovat to nechci, vysvětlování nezabírá, zošklivit (fuj, to je ee) jí to taky nechci, trestat ji nechci, vždy ji hned něčím zabavit - nejde při usínání, kdy se probere a je protivná (když ji třeba otočím a hladím ji nebo zpívám). Já opravdu nechci, aby se naučila takto usínat, aby si z toho udělala uspávací rituál - nevadilo by snad ani, když jsem u toho já nebo manžel, ale občas jí uspávají babičky. A já prostě nedovedu tchyni na otázku proč s tak kroutí a funí odpovědět, že si prostě masturbuje - mám pocit, že by se lidem zdála "divná", co třeba později chůva nebo učitelka (a děti) ve školce. Masturbaci na veřejnosti se mi povedlo omezit tím, že jsem jí vysvětlila, že se mi to opravdu nelíbí a, je mi líto, budu jí muset plácnout, když to bude dělat. Jindy jí skoro nikdy nebiju, takže tohle byť symbolické plesknutí zabírá, ale jistě to není ideální. Prosím Vás, poraďte, mně připadá, že ať reaguju jakkoli, je to špatně. Jak to tak po sobě čtu, možná je to víc můj problém než její... Děkuju moc za jakoukoli radu.