Usínání

Dobrý den. Obracíme se na Vás s dotazem, protože jsme poněkud bezradní u naší mladší dcery Štěpánky - 2roky 3 měs. Když ji dáme večer spát, vyžaduje, aby u ní někdo zůstal-postýlku má u nás v ložnici. Přitom vedle v pokojíčku je starší dcerka, jsou mezi nimi otevřené dveře, u mladší svítí malá lampička, takže pocit samoty dle našeho názoru by mít neměla. Zkoušeli jsme jí vysvětlit, že není sama, že je vedle Terezka a my v obývacím pokoji a že tedy není důvod plakat, ale nepomohlo to, brečela tak až se pozvracela. A takto to bylo několikrát do týdne. Takže u ní vždy někdo z nás zůstane dokud neusne, abychom zabránili hlavně tomu zvracení. Jenže po hodině spánku se probudí s velkým řevem a opět vyžaduje aby tam někdo byl. Takže opět někdo z nás u ní zůstane dokud neusne. Potom už většinou spí až do rána. Takto se to opakuje každý den, již od srpna. Až doposud se vše toto dělo jen večer. Nyní však naši přítomnost vyžaduje i při usínání po obědě. Jak manžel říká "dobře s námi cvičí". Domníváme se, že na Štěpánku "negativně" zapůsobilo odebrání dudlíku, který měla jen na spaní a který právě v srpnu sama za naší spolupráce nechala na dovolené malým kočičkám, "protože ona už je velká a nepotřebuje ho a malé kočičky jsou ještě malé" (až do té doby spala vcelku normálně a již se ani v noci nepočůrávala, nyní se při spaní skoro pokaždé počůrá). O celém problému jsme se radili s naší paní doktorkou, která nám poradila, abychom jí dudlík vrátili, že zřejmě jeho odebrání na ni psychicky velmi negativně zapůsobilo a má z toho trauma - tak jsme to udělali, ale výsledkem bylo zatím jen to, že začala zlobit i při usínání po obědě. Prosíme tedy o radu, jak z toho ven - na jednu stranu nechceme třeba tím zvracením v ní vypěstovat nějaký zlozvyk a chceme, aby byla v pohodě, na druhou stranu ale zase nechceme, aby měla pocit, že řvaním si vše "vymůže". U starší dcery zafungovalo to, že jsme ji nechali několikrát vyřvat a vyvztekat a byl klid - u mladší naše zkušenosti bohužel nastačí, a tak prosíme o radu.
Děkujeme předem.