Hyperaktivita

Vážená paní doktorko, mám dotaz na často skloňovaný problém - hyperaktivita. Můj syn Tomáš je hodně živé dítě, hodně běhá, neposedí, křičí, pořád hlučí. Pořád se vzteká, válí se po zemi, bouchá hlavou do zdi, do dveří. Zároveň je ale sluníčko, hodně se směje, přechází plynule z hysterického pláče do smíchu. Nevíme si s ním moc rady. Jsem s ním celý den sama, snažím se uplatňovat přísnější výchovu, občas ho plácnu přes plenku, zakřičím, ale nemám pocit,že by to mělo nějaký výrazný efekt. Začal házet věcmi, hračkami, už i na plavání bouchnul hračkou holčičku. Když mu pohrozím, plácnu ho přes ruku, že to hračku bolí, tak kolikrát ani nereaguje. Manžel je naopak měkčí, když začne Tomík plakat, jde k němu, chlácholí ho. Občas taky zařve (skoro mi to připadá pak moc) ale jinak je větší citlivka než já. Tomášek byl hodně a často nemocný. Tomík také skoro nemluví, vydává takové výkřiky, skřeky, chrapot. Umí tak 4 slova, kterým je opravdu rozumět. Od roku řešíme to,jestli slyší, ale zatím se nic nepotvrdilo, jezdíme na vyšetření a tam na nic nepřišli, jen některé výsledky nejsou 100%. Nevím, co mám dělat, je to náročné, zvládat jeho neustálé záchvaty vzteku a křiku. Okolí reaguje taky hodně negativně. Chodíme do kolektivu dětí a on tam vůbec nechce spolupracovat, nedělá to,co ostatní děti. Byli jsem i u dětské psycholožky a ta řekla,že je velmi šikovný a že mu máme vyjít vstříct. A že je z nás zmatený. Byla to ale spíš jen taková konzultace. Ale nechci, aby z něj byl rozmazlený fracek. Kdo stanoví, že je opravdu hyperaktivní a ne rozmazlený??
Děkuji za odpověď Romča