Psychika v těhotenství

Je mi 40 let a zcela nečekaně a nepředpokládaně jsem po 5letém vztahu a pokusech o umělé oplodnění atd. otěhotněla. Co mě strašně zaskočilo, je můj odpor k samotné myšlence na dítě. Všechno ve mně křičí, že to nechci (a vlastně jsem nikdy nechtěla, jen jsem kličkovala životem), a přitom krok za krokem lezu dál a dál. Přemlouvám se, že to potěší partnera a rodiče, ale přitom myslím jen na všechno o co tím přijdu. V"bec nejsem s to vymyslet na celé situaci něco pozitivního. Jsem zděšená sama sebou, ale nemůžu si pomoct. Má smysl v takové situaci vůbec dítě donosit nebo je to běžná těhotenská psychóza?