Re: Pobyt na infekčním oddělení

Milá Dano, pokud se nepletu, v této chvíli nehrozí, že by vaši dceru také hospitalizovali, je to jen otázka - co kdyby a možná i zamyšlení nad tím, jak to opravdu je a jak těmto dětem pomoct. Pro mě je prvotní stát si na svém. Jako matka máte právo být hospitalizovaná s dítětem a než k této hospitalizaci dojde, sedla bych si s ošetřujícím personálem a klidně ale nekompromisně bych s ním o této věci krátce diskutovala. Řekla bych všechny mé námitky, jak považuji pro psychický klid mého dítěte tuto věc jako nutnou a také bych použila velmi důležitý fakt a to je, že samozřejmě psychický klid mého dítěte se bude odrážet na tom, jak bude dítě rychle uzdraveno, jak bude spolupracovat s lékaři, jak nebude zdravotnický personál "otravovat", protože tam bude mít mámu, která bude jeho oporou. Pokud by si lékař stále trval na tom, že nemůžete být hospitalizovaná spolu s dítětem (třeba i kvůli závažnému infekčnímu onemocnění), obrátila bych se na jinou nemocnici ve vašem okolí (v této chvíli už jsem dávno pro lékaře hnusná a konfliktní matka, ale mně to nevadí, protože to chci v zájmu dítěte ...) Pokud by nešlo nikde hospitalizovat dítě spolu se mnou nebo pokud by to jeho zdravotní stav nedovoloval ho jinam převézt, dala bych dítěti co nejklidněji velkou pusu, usmála bych se na něj, že to 100% zvládne a předala bych ho sestřičce. Pak by váš úkol nastal až v té chvíli, kdy vám dítě předají zpátky. Byl by to čas věnovaný jen dítěti, čtení si s ním, hraní a zkoumání, jak se na něm podepsal pobyt v nemocnici nebo nepodepsal.

Držím palce i v té nekompromisnosti, pokud by byla možná. Mám s ní zkušenosti, že mnohdy vyhraju, napřed na mě personál zuří, ale pak roztají, protože pomáhám i s jinýma dětma ... Ilona Špaňhelová