Strach z cizí řeči

Vážená paní doktorko! Jsem s manželem a téměř dvouletou dcerkou dočasně ve Vídni (na půl roku). V Čechách jsem s ní chodila plavat, cvičit, s dětmi (ale i jejich rodiči) byla v každodenním kontaktu a dá se říct, že vůči malým i dospělým se chovala společensky a relativne nebojácně. Tady nikoho neznáme, místo domku bydlíme v bytě, je to prostě velká změna. Snažili jsme se pro Elišku vymyslet program, takže docházíme jednou týdně do českého Sokola a jednou do rakouské farní "školky" (setkávání maminek s dětmi do 3 let). Sokol je, po počátečním ostychu, v pohodě, zato školka... Dětí se nebojí, ale jakmile někdo dospělý na ni spustí německy, dostane téměř hysterický záchvat. Později se sice celkem uklidní a hraje si, ale dospělých se stále bojí. V menší míře se totéž odehrává na hřišti. Chci se zeptat, zda je lepší vytrvat a doufat ve zlepšení či podobné aktivity na ten půlrok zcela vynechat. Nerada bych Elišce působila nějaká traumata, na druhou stranu několik měsíců být de facto jen spolu a bloumat po hřištích asi také není nejlepší. Děkuji mockrát za odpověď a přeji hezký den. Kateřina