Citový příklon v 15ti měsících

Milá Ilono, moc Tě zdravím v novém roce! A mám samozřejmě otázku:) Já i můj muž Martin si myslíme, že naše Rozárka v 8mi (9ti, nebo kdy to má být) měsících žádný citový příklon neprodělala. Opravdu, na jejím chování nebylo patrné nic, co by tomu nasvědčovalo. Možná proto, že s ní já i Martin trávíme úplně stejně času a stejně se jí věnujeme. Prostě mezi námi nedělala rozdíl, oběma stejně projevovala lásku, oba přibližně stejně zlobila (mě asi trochu víc - možná cítí, že mateřskou lásku zcela iracionálně neohrozí ani největší "lumpárna"). Ale v 15ti měsících se "něco" stalo. Odjela jsem s Rózou na chalupu, po čtyřech dnech za námi Martin přijel. Ochotně se nechala pochovat, ale jen chvíli a pak už urputně natahovala ruce ke mně. A od té doby to tak je. Přitom nemyslím, že její "jiné" chování začalo v den manželova příjezdu, ale den před tím. Můj třináctikilový "drobeček" se rozhodl, že ho budu celý den nosit a zdálo se, že je na mně závislejší než kdykoli před tím - tu změnu nešlo přehlédnout. Až pak přijel můj muž. Od té doby, když je s ní manžel sám, skvěle si rozumějí,vyhrají si, je s ním šťastná. Jakmile ale přijdu já, začne ke mně natahovat ruce a tátu jakoby "odhání". Když ji přes odpor vezme do náruče, začne hysterický pláč. Přitom, když jsme spolu samy a ona slyší cvaknutí dveří, které signalizuje tátův příchod, oči se jí rozzáří, řekne "táta" a hypnotizuje dveře, kterými vejde. Jakmile ji ale chce ode mě "převzít", odhání ho rukou, případně brečí. Když jsme s ní oba, vyžaduje, abych s ní "chodila" a vůbec se jí věnovala z 90% já. Mám pocit, že s tátou hraje nějakou zvláštní hru, které ale nemůžeme přijít na kloub. Tenhle stav trvá měsíc. Je možné, že citový příklon, který si možná neprodělala, kdy měla, prožívá až teď? Znamená to pro ni něco do budoucna? Jak se máme chovat? Oba nás to pochopitelně mrzí a doufáme, že jde jen o přechodnou vývojovou etapu. Předem Ti moc děkujeme (oba) za odpověď! Monika