Opakování otázek

Milá paní doktorko, mám na Vás takový asi banálnější dotaz, ve srovnání s věcmi, které zde řešíte, nicméně je to věc, která mě teď docela trápí. Mám šikovnou dvouletou holčičku, která se poslední dobou hodně rozmluvila, mluví ve větách, má bohatou slovní zásobu. A taky - začala se ptát... Vždycky jsem odsuzovala, když jsem viděla malé dítě, jak "hučí" do maminky, vyptává se a ona ho ignoruje... Jak může takhle brzdit jeho duševní rozvoj, bránit mu v rozvoji řeči, dávat mu najevo, že je pro ní nedůležité(!!!) No a teď to mám doma v bledě modrém. Typický průběh: Julinka se na něco zeptá ("Kde je Honzík?"), já vstřícně odpovím. Zeptá se podruhé, já odpověď rozšířím. Potřetí odpovím, počtvrté odpovím už "důrazněji", popáté se jí zeptám, co jsem říkala a ona mou odpověď zopakuje. Pošesté, posedmé, poosmé mlčím, podeváté vše zopakuju, podesáté už vyjedu. Chtěla jsem se Vás zeptat, kolikrát dvouleté dítě potřebuje zopakovat informaci, aby ji pochopilo, vstřebalo. Dvakrát, pětkrát nebo 30x? Chápala bych ještě, že si touto formou může vynucovat konverzaci, že ji až tak nzáleží na mé odpovědi, ale na tom, abych si s ní povídala. Jenže já si s ní povídám bez problému, baví mě to, fascinuje, v podstatě celý den si vyprávíme. Zná barvy, zvířátka,... Nechci na ní být protivná, ale prostě při 27. sérii dvaceti stejných otázek denně mi už tečou nervy. Moc děkuji za Vaši odpověď, mějte příjemný den.