Záčínáme se sportem

Vážená paní magistro,
máme téměř čtyřletého syna. Protože je velmi aktivní napadlo nás dát mu možnost věnovat se sportu. Jednak aby se trochu vybil a dostal se do kontaktu s jinými dětmi. Jsme z malé vesnice a nemáme zde mnoho známích se stejně starými dětmi. Přihlásili jsme synka na hokej, nakoupili potřebnou výstroj a po prvních dvou trénincích se radovali jak mu to jde a jak se zlepšil. Jenže na třetím tréninku začal syn pofňukávat už při oblíkání a na ledě se to ještě zhoršovalo. Uposlechla jsem rady trenéra a známích že se to určitě zlepší a šla s ním na led i další den. Hysterie jakou syn předvedl mě opravdu rozhodila. Celou hodinu trvající trénink probrečel a profňukal s tím že neustále vymýšlel výmluvy které by na mě zabrali, jako že ho bolí hlava a že už to nevydrží. Mám strach že jsem svou dosavadní výchovu podcenila. Snažila jsemse k synovi chovat spíše jako kamarádka a mám asi malý respekt. Doufala jsem že by na něj mohla platit manželova pevná ruka, ale opak byl pravdou vše se jen zhoršilo a manžel si akorát procvičil pevnost nervů. hci se zeptat zda v docházce na hokej pokračovat (bez manžela, řekl že dokud bude syn takhle hysterčit že s nim nikam nepůjde) doufaje že si zvykne, nebo msynovi ustoupit. Mám jen strach že si vybuduje k bruslení takový odpor že ikdyby mu tošlo nebude bruslit jen aby nás potrestal. Děkuji za případnou odpověď a přeji vám krásný den.
Tuháčková.