Pláč a lítostivost

Dobry vecer.uz jsednou jsem psala do jine poradny,napsala jsem tam cely muj problem i podrobnosti,ale oni po 5dnech porad neodepisuji.tak pisi vam.asi posledni 3 mesice se jednou za 3/4 mesice rozbrecím,ale pořádně...když se mi to asi před 3 měsíci poprvé byl uplněk,večer.nevím proč pláču je mi najednou všechno líto,že všichni zemřou,že má moje rodina spoustu starostí a tak.a treba kdyz je v tv nějaký smutný film,rozbřečím se.chci být pořád doma,užívat si rodiny,bojím se,že si jí neužiju než umřu.vcituju se do členů mé rodiny,a je mi jich všech moc líto...ale já nevím čeho lituju!Ale myslím že jsem se překonala.od posledního brečení už uplynul měsíc,a já nic…ale cítím že zas příjde ten vrcholný den a já si vybrečím oči.poprvé jak jsem se tak rozplakala,mě mamka uslyšela a přišla za mnou z koupelny…bala se ze mi někdo ubližil,po dlouhem vykoktavani jsem ji sdelila že ne,ale že uvažuji nad smrtí,když uvidím starou fotky,polštářek,tečou mi slzy a je mi ůzko. a tak.mamka říká,že jsem jiná než ostatní,dokážu myslet hodně do hloubky až pak z toho brečím.Tatka s nami docasne nebydlí asi už 5 let,možná z toho i cítím takovou prázdnotu,je to možné?Ted jsem si vzpomela,že jsem byla před půlrokem na soustředění,kde byla psycholožka,měli jsme s ní hodiny a mám pocit,jako by ve mně něco otevřela…já nevím…řekla jsem mamince,jestli nezajdem k psychologovi,mamka že jo,že je to normální.Ale nejprve se chci poradit přes internet,co myslíte že semnou je?Mám jít k psychologovi…klidně se mě ptejte na cokoli,hlavně at už se netrápím!Nemyslím si že je to nějaké trápení,když se přitulím k mamince,tak i tehdy mi je do breku a tečou mi slzy,ale když si řeknu že mě psycholog vyléčí uklidní mě to,a už se na to těším!Prosím odepište!!!