Špatná zkušenost při porodu

Dobrý den, jsem ve 27.týdnu těhotenství a bdu v půlce května rodit.Doma mám 9 letého syna.Když jsem jej před lety rodila,otvírala jsem se 12 hodin a samotný porod trval 45 minut, přičemž mi doktor musel podat kapačku, protože mi ustaly stahy. Tehdy jsem byla v malé porodnici na jihu Čech sama rodička.Porodní sestra na mě "neměla náladu", jen mi spílala, že musím ležet a ne chodit(přešlapování pro mě byla jediná úleva). Sledovala na sesterně nějaký film. Chlapec se narodil po druhé h.ráno a já už od 12 h ležela na porodním stolu s řemínky kolem nohou a sestra chodila kontrolovat jak se otvírám. Prodýchávala jsem bolesti a při těch bolestech si uvědomovala že je něco špatně. Doktora zavolala po jedné h. Doktor zavelel "tlačte" a já nevěděla co a jak. Neměla jsem stahy. Poté co mi 2 sestry střídavě dmuly "vysoké bříško" směrem dolů, doktor naznal, že se musí dát kapačka. Ta protivná porodní sestra na mě ještě vyhrknout-že to snad není možné, my to z ní nedostanem a různé jiné výlevy. Po několika minutách kapačka zabrala a já konečně cítila uvolnění bříška a stahy. Pan doktor se potil, já byla na kraji mdloby,kapačka vypadla z ruky a Honzíkovi se právě v tu chvíli zachtělo a já strachy, že se snad na svět nepodívá, zatlačila z posledních sil (měl 3,5 kg a 49 cm a hlavu "jak starosta":-)). Pan doktor už mě nestačil nastřihnout, šil mě pak dobrou hodinu a sestra uklízela a láteřila.Syna mi na prsy nepřiložili, umyli, odnesli a mě přemístili na "hekárnu, kde jsem v horečkách přečkala do osmi ráno. Syna mi přinesli na kojení vlastně až po 7 hodinách. Ten se vůbec nechtěl přisát. Bolesti, které jsem měla z vytlačených hemaroidů a slabost se podepsali na kojení. Neměla jsem mlíčko. Pátý den mě na vlastní žádost propustili a když mi nesli Feminar, Honzík už měl přes noc 100ml mého mlíčka. Půl noci jsem probrečela ve sprše a možná jsem ten hrozný zážitek "odplavila":-)). Měla jsem dlouho problémy s hemaroidy, inkontinencí. A samozřejmě se dalšímu těhotenství vyhýbala.Nyní jsem podruhé vdaná, kulatím se velmi a obávám se, že při mých 163 cm bude mimi opět buclaté a bude se něco podobného opakovat. Tedy doufám, že přístup by mohl být jiný. Tenkrát jsem ze všeho ve 24 letech byla vyplašená. Nyní bych se chtěla aktivně na porod připravit, manžela mít u sebe a třeba alespoň nějakou příjemnou paní dulu, která se bude chovat profesionálně a psychicky podpoří a ne umoří. Jsem z ústeckého kraje a ráda bych se zkontaktovala se zařízením, kde je dula možná či možný alternativní porod (ráda bych rodila v podřepu).Můžete mi pomoci? Děkuji moc za odpověď.A