Tchýně

Dobrý den,
chtěla bych využít možnosti zeptat se - s manželem se hádáme kvůli tchýni.Je nám 30, jsme spolu 15 let, z toho 5 let manželé, máme ročního synka. Myslím, že se moc milujeme a o to víc mě to trápí. Kdysi jsme se hádali mnohem míň, ale co se narodil Jonášek, výměny názorů jsou častější. Mezi námi jsou nějak napjatější vztahy - máme strach o dítě (těhotenství bylo velmi rizikové, do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli dítě vůbec bude, o první jsme přišli), chlapeček byl nedonošený a tak jsme se dost nadřeli (a musím říct, že manžel mi dodnes moc moc pomáhá, umí úplně všechno kolem malého a za všechno hovoří i to, že jsme mohla jet na 3 týdny do lázní a všechno zvládnul úplně sám). A v tom je ten problém - úplně sám.... Moje maminka tehdy dostala jako naschvál hnisavou angínu, takže mu pomoct nemohla. Tchýně ovšem o miminko příliš velký zájem nejeví a tehdy během těch 3 týdnů mu pomohla asi 3x tím, že mu dala oběd. Žádná nabídka pomoci, žádné hlídání, prostě nic. Asi jsem zdrojem těch hádek já, ale prostě to pořád nemůžu překousnout, že celé její "babičkovství" spočívá v tom, že 1x za 14 dní přijde k nám, vypije kávu, sní koláč a už už kouká, kdy jí jede autobus.... Přitom do svatby můžu říct, že jsme měli výborné vztahy, máme mnoho společných zájmů, nikdy jsem proti ní nic neměla. Pak se to trošku změnilo, ale přikládala jsem to tomu, že manžel odešel z domu, tak že se trošku odcizili.... Ale teď, bydlíme od sebe 30 minut pěšky, 10 autobusem. A vidíme se opravdu pramálo a celkově je to o ničem, nemáme se o čem bavit. U našich jsem stále, ale nechci, aby byla "moje" babička více preferovaná a Jonáš tu druhou skoro neznal. Když mě manžel něčím naštve, vrazím mu to přímo do obličeje. Taková jsem nikdy nebyla a přitom mě to pak moc mrzí. Jak najít cestu k dobrým vztahům? Nestýkají se ani naši rodiče, navíc náš vztah ani nemůže být nějak důvěrný, protože jí stále vykám.
Prosím o nějakou radu. Děkuji, Ing. Zuzana Raková