Rvačky na gymnáziu

Dobrý den.
Ráda bych se poradila, jak bych mohla mejlépe pomoci svému synovi, kterému je 13let a je v primě na osmiletém gymnáziu. Na základní škole měl samé jedničky, po nástupu na gymnázium se zhoršil na dvojky a také jednu trojku. Na to jsem byla připravená, i když bych si přála, aby měl jen dvojky. Problém se ale objevil i v chování. V prvním čtvrtletí si stěžovala češtinářka, že v hodinách nedává pozor a zlobí se sousedem. Řešila jsem to domluvou a když to nepomohlo, tak jsem se domluvila s třídní učitelkou, aby jej přesadila. Od té doby sedí většinou sám a protože se v češtině zlepšil, myslela jsem, že se to upravilo. Nyní jsem byla na třídní schůzce ve třičtvrtiletí a třídní učitelka si na něj stěžovala, že jeho chování vybočuje z normy. Dostal třídní důtku za to, že ve škole propichoval nástěnku špendlíkem ale zřejmě je toho víc. Třídní mi naznačovala, že se často pere, a dovoluje si na slabší. Prý se také doslechla od dětí, že ho doma fyzicky trestáme. Jsem z toho v naprostém šoku.
Doma se chová syn normálně, občas zazlobí, občas začíná klackovitět, ale nikdy nebyl žádný grázl. Ptala jsem se také trenéra na volejbale a v turistickém kroužku, kam chodí, ale prý je úplně stejný jako ostatní kluci v jeho věku. Kamarády má doma i ve škole, z jeho vyprávění vyplývá, že na nové škole zadadl dobře. Že má ve třídě kamarády mi také potvrdila učitelka.
Já jsem založením flegmatik, dětem se snažím hodně věnovat a vztah máme spíš kamarádský. Když se někdy naštvu, tak spíš na ně zakřičím, a pohlavek mu dám opravdu velmi vyjímečně, v nějakém rychlém afektu. Nabízí se otázka mého manžela, já jsem totiž podruhé vdaná. Ten vlastní děti nemá a k mým se chová, jako by se choval ke vlastním. Má je rád a udělá pro ně všechno, od shánění zajímavých filmů, přes ranní odvozy o víkendu na srazy volejbalu nebo vymýšlení různých her nebo pomoci s učením angličtiny. Od té doby, co s námi žije (asi 3 roky) mám i já o mnoho víc času na děti a podnikáme společné výlety nebo hrajeme společné hry. Myslím, že vztah s dětmi má můj muž velmi kamarádský a mají ho rádi. Pravda je, že je přísnější než já a důslednější. O výchovu dětí se zajímá a protože není takový flegmatik, tak někdy zareaguje trochu prudčeji a vyjímečně synovi také pohlavek za nějakou schválnost dal. Vím, že to pak manžela mrzelo. Přesto můžu s čistým svědomím napsat, že manžel syna nebije a věnuje se mu. Ještě napíšu, že syn byl od malička uzavřenější povahy, bylo období, asi v první a druhé třídě, kdy nestál o kamarády, ani se mnou po návratu ze školy toho moc nenamluvil. Teď poslední tři roky se změnil. Je kamarádštější, doma je s ním legrace, dovede si dělat legraci sám ze sebe. Třeba večer přijde a chce si se mnou a manželem povídat a celý večer si povídáme o všem možném. Nevím, jak se teď zachovat. Jestli s ním jít k psycholožce, nebo doufat, že se to samo spraví, když mu budeme dokazovat svou lásku. To si myslím, že děláme, že ví, že nám na něm záleží. Ale myslím, že některá pravidla dodržovat musí a k výchově nepatří jen odměny, ale občas se musí i potrestat. Prosím poraďte mi, jsem z toho nešťastná.
Michaela