Re:Společné bydlení s rodiči

Milá Veroniko,
v čem zrovna Vám mám poradit :)))? Děláte to úžasně. Máte perfektně srovnané hodnoty a priority, svůj život uchopený za správný konec. Jste tu pro manžela a pro své děti, jste sice taky dcera, ale zároveň dospělý člověk. Nejste to Vy - jak to vypadá z Vašeho líčení - kdo nezvládl přerod původní rodiny (děti vylétly z hnízda), problém má maminka. Myslím, že v zásadních věcech stojí za to, stát si pořád za svým. Jen zkuste (ale stejně myslím, že to děláte), přidat trochu soucitu k postojům matky. Ne každému bylo dáno poznat, pochopit a postavit se správně ke svému životu. Lidé, kteří tzv. a to myslím doslova - to takzvaně! chybují - nežijí "špatně" a nešikovně schválně. Možná nakonec to budete právě Vy, kdo pomůže mamince najít cestu ke svému klidu a štěstí. Věřte, že i mně je moje dvacetiletá dcera často velkou inspirací a životní učitelkou. Určitě není žádné pravidlo na životní moudrost, ale pokud tu svoji dokážete předat někomu - byť je to společensky vrozená autorita (rodič), bude to přínosem i pro Vás. A určitě, až přijde čas, budete schopná učit se od Vašich dětí :) a nezestárnete :).
Takže jak na maminku? Stejně jako na každého, koho v životě milujete - s láskou a trpělivostí vysvětlovat, přemýšlet proč něco nejde a jak by to mohlo jít a hlavně tu sílu a klid, co máte v sobě předávat dál.
Žádná praktická rada, co :)? Ale jak říkám, Vy jste nejspíš zrovna z těch, kteří je (ty rady) mají rozdávat :).
Elen