Nadávání rodičům

Dobry den, moc vas prosim o radu. Vubec nevim, jak resit situace s mym synem 3.5roku. Jde o vec, ktera trva uz asi pul roku. A sice, syn proziva silne obdoby vzdoru. Je tvrdohlavy, umineny a kdyz ma ty svoje nastvane nalady a neco se mu nelibi, tak je na nas slovne drzej. Rika nam moc osklive veci, a me to dost trapi. Kdyz po nem neco chci, nebo nechci, vynadam mu, nebo se ho snazim dotlacit, aby udelal nejakou svou povinnost, tak mi rika "jdi pryc, ja te vyhodim, jsi zla, nemam te rad, dam te do vezeni..." atd. Proste co ho napadne. Podotykam, ze ja ani manzel s nim takto nikdy nemluvime, nikdy ho neposilame pryc, ani mu nevyhrozujeme nebo jsme mu v zivote nerekli, ze ho nemame radi. Vubec nevim co s tim mam delat a pripada mi to sileny, co si trilety dite jen dovoluje. Delam snad nekde ve vychove chybu? Mam ho rezat? Jima me hruza, co mi bude rikat za par let, kdyz ted mi rika tohle. Ja se mu vzdycky snazim vysvetlit, ze takhle se mnou ani tatinkem mluvit nebude, ze tohle deti rikat rodicum nesmi, ze je mi jeho chovani lito a at se omluvi.... nebo, ze jestli on na me bude zlej, tak ja nemam chut si snim cist ani hrat... Vaham, jestli zacit tuhle situaci resit radikalni fackou nebo narezem, on ma povahu, ze se obavam, ze by se v tom jen utvrdit, ze to co rika opravdu funguje. Na druhou stranu nechci to nechat bez pofsimnuti, tohle preci nejde. No, ale pokracuje to a nase domluvy nijak nezabiraji. I kdyz rekne "Omlouvam se maminko, uz to rikat nebudu", tak to za chvili do nem vjede rika to zase. Desi me, ze to casem nezmizi a pripada me, ze uz mu domlouvam celou vecnost a nic moc se nezmenilo. Take kdyz je tu deda, tak nas vyhani, at jdeme pryc... No, je mi z toho smutno. Stojim jak slon v porcelanu a co na to rict. Opet mu pripominam, ze ja nikam nepujdu, ze jsem tu doma a at takhle nemluvi.
Jeste bych rada podotkla, ze nase vychoval je zalozena na lasce a duslednosti. Trvame na svem at se deje co deje. Mame doma rad. Ale synovi se vyhradne venujeme. Dekuji za odpoved.