Nervy kvůli synovi

dobrý den, moc Vás prosím o radu, jak na svého 7mi letého syna.Nevím jak začít, ale rovnou napíšu, že už jsme z něj s manželem doslova na nervy.To myslím doslovně!! Máme ještě dvě mladší děti( dvojčata).Starší syn je neustále pošťuchuje a vyvádí menší naschvály.Nedá se to už vydržet, u nás v rodině je neustále jen křik a řev a také vařečka je na dením pořádku.Už jsem se přistihla, že jsem párkrát synovi řekla i ošklivou nadávku.Vživotě by mně nenapadlo, že se k něčemu takovému snížim.Bohužel se kolikrát tak rozčílim, že se přeříkávám a dost často je mi z toho rozčílení špatně, že se mi točí hlava a klepu se od nervů.Po večerech pak brečim do polštáře a vše dokola probíráme s manželem.Když syn není doma tak je u nás celkem pohoda a klid.Máme ho moc rádi a jsou i chvilky, že si říkáme, že to s ním tak hrozné není.Těch je ale opravdu málo.Jsme z něj s manželem docela zklamaní a moc nás jeho chování mrzí.Snažíme se mu dost věnovat aby nežárlil.Často si i povídáme jen my dva.Ptám se ho proč si to takhle kazí, když je jinak šikovný Ön prý neví.
Nejvíce mě vytáčí, když bezdůvodně doma vydavá " blbé " zvuky.Křičí, nebo se chová jako blázen.Oni se pak leknou a brečí.Nebo jim bere hračky a různě je pořád zlobí. Vím, že se to stává že se sourozenci pošťuchují, ale u nás není ani příjemná atmosféra, ale jen křik a hádky.Přenáší se to i na nás s manželem.Hádáme se a kolikrát už ani nevíme proč.Jsme už na konci sil a to je takhle malý.Co bude dál to nevim.Mám pocit, že se psychicky zhroutim.Vždycky jsem si přála klidnou a fungující rodinu.Je to pro mě úplné rozčarování.Jinak syn je mazlivý a rád si povídá.Nikdy jsem ho neodmítla , mám ho ráda.Nejhorší je když má něco udělat co nemá rád.Např.čistit zuby, večeřet, uklízet apod.Dělá scény a vykopává nohy a dupe jak jde aby si ho každý všimnul.Já to bohužel nevydržim a jednu mu střihnu.A tak je to pořád dokola.Za tu chvilku co to tady píšu, bylo asi 5 " incidentů" z jeho strany.Pořád zlobí i když si ho nevšímaj a hezky si hrají.Každý se diví jak to zvládám že mám dvojčata, ale já mám víc starostí s ním nežli s těma dvěma. Asi jsem to tu popsala dost zmateně, ale píšu zrovna ne v nejlepší atmosféře.Mám slzy v očích, chtěla jsem hezké vánoce a pohodu.Místo toho mám spratka, který dělá jen problémy a možná se kvůli němu i rozvedem.Neodsuzujte mě prosím, já jsem v krizi a musím to napsat jak to cítim.Je mi to líto, protože zároveň bych pro něj udělala všechno na světě.Když je pár dní pryč tak se mi hned stýská a přísahám si, že až přijede, tak bude vše jiné a já budu klidnější.Bohužel..
Prosím poraďte mi jak na něj, nebo někdo napište svoje zkušenosti.Děkuji