Vztekání a výchova 8letého dvojčete

Dobrý den,chtěla bych se zeptat na výchovu syna.Nevím jak s ním mám jednat,abych něco nezazdila.Porodní váha 3,3kg.Od miminka byl nadmíru plačtivý.Špatně jedl,dokonce jsem ho musela přikládat s druhým dvojčetem aby mu lépe teklo mléko.I tak se pouštěl a plakal až jsem musela přejít na lahev.Za noc 20x vzhůru byla normálka.To trvalo asi do 3a půl roku,pak se to trochu uklidnilo.Ani přes den nespal.Když plakal bylo to jako by ho něco hrozně bolelo a kroutil se.Doktor nic nezjistil,říkal že je prostě vzteklý.Chodit a mluvit začal přiměřeně věku,spíše dřív.Od batolete byl vzdorovitý a neposlouchal.Zhoršilo se to,když jsem je chtěla dát do školky ve 3 letech.Byli na mě fixovaní,protože jsem s nima byla skoro pořád sama.(Stavěli jsme a manžel se chodil domů snad jen vyspat).Nechávala jsem je po dohodě jen na 2 hodiny ve školce,ale brzo jsme to vzdali,protože tam chodili skoro s brekem a většinu času proseděli u okna a vyhlíželi mě. Pak mě začal Míša ,,trestat" a říkal mi že třeba vyskočí z okna aby mi ublížil a tak.Toho jsem se zhrozila,že 3leté dítě dokáže na něco takového vůbec přijít a začala jsem mu vysvětlovat,že ho mám ráda,že by mě to moc bolelo a tak podobně. Jeho hlavní zbraní byl pláč.Někdy brečel tak urputně,že se z toho až pozvracel.Nejdříve jsem mu vyhověla aby byl klid,ale pak jsem se začala bát,aby si nevypěstoval nějaký reflex a až bude chtít nějakou hračku,tak se mi třeba pozvrací v obchodu,nebo zmodrá a pod.A že brečel skoro kvůli všemu. Když mu nešli postavit kostky,když se nemohl trefit vidličkou do jídla a prostě pořád.Cesty autem byli snad nejhorší.Vydržel hodinu a půl plakat.Bráška spal jen jsme se rozjeli a on v lepším případě usínal před cílem.Zkoušela jsem to po dobrém i po zlém ale dodnes jsem nepřišla na účinnou metodu.Když mu začnu něco vysvětlovat proč nechci aby něco dělal,třeba že si ublíží tak si i zacpe uši a neposlouchá mě a snaží se mě překřičet.Nakonec odejde a je naštvaný na celý svět a hlavně na mě.Pak z něho třeba večer vyleze,když se s ním jdu pomazlit,že chce umřít aby mě potrestal.Je vysloveně neposlušný a když řeknu ať něco nedělá,schválně jde a udělá to abych ho viděla.Samozřejmě že ho plácnu a on je na mě zase naštvaný a nařkne mě,že ho nemám ráda a tak to jde pořád dál.Když se pak třeba o tom bavíme a já mu řeknu,že právě proto že ho mám ráda tak nechci aby dělal věci u kterých si může ublíži.Že ho nerada biju a že bych chtěla aby jsme si rozuměli a všechno řekli,tak si zase zacpává uši a nebo v lepším případě,když se mnou mluví,tak se ho zeptám jestli se mu to líbí,že ho musím plácnout,že mě ne.A on mi na to řekne,že jemu se to líbí!A že ho baví brečet.Tak nevím.Jednou mi poradili,že až bude mít záchvat vzteku,abych ho dala pod sprchu.I když jsem odpůrce takovýchto trestů,po delší době,když už jsem opravdu nevěděla jak dál a byla jsem vyčerpaná bezesnými nocemi,tak jsem to s těžkým srdcem zkusila.Chudák plakal už dopředu,tak jsem ho tam šoupla a hned ven.(klepali se mi ruce).Myslela jsem si že ho ten ,,zážitek "přivede k rozumu,ale to byl omyl.Když měl další záchvat,chytla jsem ho a že jdeme pod sprchu,v domění že se zalekne a přestane,řekl,,Tak jo" a šel napřed!!To už jsem nevydržela a bezmocí jsem se rozbrečela. Připravil mi opravdu moc ,,horkých chvilek" a mockrát jsem měla pocit,že mu ubližuju,že nejsem dobrá matka a že nezvládám výchovu a nejhorší bylo že mu nemůžu pomoct.Teď ukončil první třídu,na vysvědčení měl samé jedničky,problémy ve škole žádné.Doma pomáhá víc než bratr a hlavně bez,,keců",dokonce z toho má radost,že mi může pomoct a že ho chválím víc než bráchu.Ale je pořád vzteklý,když se mu něco nevede tak bouchne bráchu i když jde jen okolo,Křičí-za to můžeš ty!a podobně. Když ho okřiknu,tak zase vede ty řeči jako že ho nemáme rádi a že si něco udělá že mě potrestá a odejde trucovat.Psycholožka mi řekla že je nadmíru inteligentní a že přišel na to že mě může tímto citově vydírat a že ví,že když přivede řeč na toto téma,že mu to začnu vysvětlovat,tím pádem se mu věnuju a on mě má pro sebe.Abych toto s ním neřešila,řekla mu že se s ním o tom nebudu bavit a tím to ukončila.Ale já se bojím že si třeba něco opravdu udělá.Je na tom od malička špatně s jídlem a teď při výšce 135cm má 37 kg.Doktor to,,neřeší" že si pořád něco vymýšlím,ale podle mě má podváhu.Navíc je trochu hyperaktivní a prostě se nezastaví.Nemá vůbec chuť k jídlu.Stěží do něj narvu jeden knedlík a u každého jídla je to běs.Dělá vše ostatní jen aby nemusel jíst.Mám strach že to souvisí s tím co píšu výše.Do hlavy mu nevidím a nerada bych něco zanedbala.Co mi prosím radíte? Budu vděčná za každou radu.(Pokud jste to dočetla až sem,obdivuji Vás).Děkuji Kirová