Citlivost

Paní doktorko, prosím Vás, mám velký problém. Mámy syna 5 let (ADHD, silná hyperaktivita, dokonce podezření na vysokofunkční autismus či Aspergerův syndrom). Do pěti let to bylo velmi nezvladatelné dítě, které neposlechlo nikdy nikoho. Psychologové nám radili přísnost, důslednost a lásku. Byli jsme přísní, důslední, ale na druhé straně jsme mu dávali lásku. V pěti letech nastal obrat k lepšímu. Z nezvladatelného dítěte se pomalu stává hodné a poslušné dítě. A v tom vidíme problém. Bojíme se, že jsme ho "zlomili". Nebili jsme ho (jen dostal občas symbolicky na zadek), ale důrazně jsme na něj hovořili. Teď to vypadá tak, že když ještě své chování zcela neovládne a zlobí a my na něj třeba zvýšíme hlas, hned začne brečet, hned se ujišťuje, zda ho máme rádi a chce polibek. Pořád sleduje mou tvář, zda se jen trochu na něj nemračím (což mi zas vylučuje autismus). Doma nemůžeme jen malinko zvýšit hlas, hned se ujišťuje, zda se máme všichni rádi. Řešíme třeba pracovní problém a malý je z toho "na nervy".
Někdy to vypadá, že mi celý den visí na krku a pusinkujeme se. Také chce i po cizích lidech objímání a mazlení.
Proto se ptám, je u ADHD nebo jinak nezvladatelných dětí opravdu tak potřebná důslednost a přísnost, nebo jsme mu zničili dušičku? Za cenu poslušnosti máme doma uzlíček nervů. Paní doktorko, co máme dělat?