Problém s otěhotněním

No, docela jste se mnou i hnula, abych se nad tím opravdu zamyslela, i když jen trošku, protože když bych se nad tím zamyslela pořádně, tak bych snad i brečela jako malá holka. Je mi 26 let. A asi máte opravdu pravdu, že je to mým vnitřním pocitem, nikdo z venku na mě netlačí, snad jen občas kamárádky, když se s nima o tom bavím, tak mě říkají, jak je to jen možný, že to nejde. V lednu to bylo naposledy, co jsem vysadila antikoncepci. A pravda je asi v tom, že i když vím, že v citech jsem se jeho bývalou partnerku jakoby předstihla, i když si nemyslím, že to beru tak jako "závod", v tomhle se mi ji prostě "dohonit" nedaří. Zpočátku když jsem si přála miminko a mluvili jsme o tom, tak v tom tenhle pocit nebyl, ale když se pořád a pořád nedaří, tak si prostě říkám, v čem je ona lepší, že má to štěstí a já ho mít nemůžu a tak...takže asi máte prostě pravdu. Snažím se od toho pocitu odprostit a nestarat se o ní, vždyť s ní to miminko nechci, ale... A co na to přítel? - ten se mě tak nějak snaží psychicky vždycky podržet, zvláště obtížný je pro mě den, vždycky když dostanu měsíčky, protože každý měsíc, když se blíží, tak doufám, že už nepřijdou, ale on se snaží mě být oporou, prostě mě jen obejme a buď jsme spolu jen tak tiše, nebo mi poví, že se mnou je kvůli mě a ne z jiných důvodů.

Jste moc hodná, že jste mi tak brzy odepsala.

Díky moc Zuzka