Dysfázie u adopčete

Dobrý den, paní doktorko. Mám sedmiletého adoptivního syna, který má vývojovou dysfázii, převážně expresivní formu. Nevím, zda je můj výraz správný, chci říct, že rozumí, ale špatně mluví. Do dvou let žil v bio rodině, kde většinu času trávil pouze v postýlce, takže nejenže nemluvil, ale skoro ani nechodil. Pak byl rok v ústavu a k nám se dostal, až když mu bylo více než 3 roky, jako stále nemluvící a velmi neohrabané dítě. Byli jsme s ním na různých vyšetřeních, konečná diagnóza zněla nevrozená vývojová dysfázie z deprivace v raném dětství bez neurologického nálezu, ale s opožděním jemné i hrubé motoriky, zřejmě také z deprivace. Docházíme 3 roky na logopedii, chodíme na rehabilitaci motoriky, děláme program pro děti s odkladem školní docházky. Syn chodí do "nulté" třídy ZŠ, dělá velké pokroky. Už dnes má průměrnou slovní zásobu, mluví rád a hodně, ale pořád občas používá agramatismy a špatně vyslovuje většinu písmen. Motorika se prudce zlepšila, krátkodobá paměť také, pořád ovšem velmi špatně kreslí. Cizí jazyky se zatím neučí, ale když vidí sestru, která se něco učí, hrozně se do toho také hrne a mně připadá, že je to pro něj snazší než čeština. Máme strašně prima logopedku, ale všechny její ostatní dysfatické děti to mají od narození, takže váhá nad tím, odhadovat synův další vývoj. Ráda bych se proto zeptala, zda jste se někdy setkala s nevrozenou dysfázií a zda se dá nějak odhadnout prognóza u takových případů, možnost výuky cizích jazyků atd. Syn má intelekt v normě a tak by mě zajímalo, zda je i s dysfázií třeba možné studovat. Mnohokrát děkuji za odpověď.