Reakce na smrt u čtyřleté holčičky

Dobrý den,

prosím Vás o radu jak hovořit o smrti se svou dcerkou, které byly právě teď v dubnu čtyři roky. Snažila jsem se vyhledat všechny podobné dotazy a články zde, ale zatím mi to příliš nepomohlo.
Dcerka se téměř každý den trápí tím, že nechce, abych umřela, obává se i vlastní smrti a vždy kvůli tomu pláče. Jsem z toho nešťastná, že má mé dítě od tří let takovéhle starosti a neumím s ní o tom příliš mluvit.
Dcerka už se se smrtí setkala, uvědomuje si její nezvratnost a to, že někdo odejde a ona už ho nikdy neuvidí. V březnu loňského roku zemřela její prababička, v červnu na to někdo otrávil našeho pejska a v červenci dcerka našla dvě mrtvá koťátka, se kterými si den před tím hrála. Tyto události pro ní byly samozřejmě traumatizující. Nicméně si myslím, že jsme je dcerce poměrně dobře vysvětlili a ona se s tím snad dobře vyrovnala. Alespoň jsem si to myslela.
Nicméně s ní pak začali o smrti hovořit i jiní lidé, kteří natropili spíš škody a v dcerce vyvolali úzkost. Dcerka má ještě dvě prababičky, jedna jí při každé příležitost říká, že už je stará a brzy umře /"Podívej na tu fotku, tam je teta, která už umřela. Já tam půjdu brzy za ní..."/, druhá zase nepřetržitě připomíná smrt našeho psa. Vždy při návštěvě vytáhne plyšového pejska se slovy:"To je ten Váš Sidík, ten co Vám umřel". Dcerka pak vždy večer pláče, že se jí stejská po Sidovi a proč musel umřít. Samozřejmě se babičce snažím vysvětlit, ať to nedělá, ale to víte, starý člověk, příště už si to nepamatuje a udělá to zase.
Vůbec "nejlepší" je, že se dcerka každý den ve školce setkává se svou o rok starší sestřenicí, jejíž oblíbené téma je smrt a umírání. Sestřenice se ještě nikdy se smrtí nesetkala, neví, o čem mluví, ale pořád si hraje, že panenka je mrtvá, vykládá mé dcerce že všichni umřou.... Nedávno mi dcerka začala každý večer plakat a nechtěla jít spát, že prý neche umřít. Nakonec jsem se dozvěděla, že jí sestřenice řekla:"Ty taky umřeš a umřeš o samotě." Dcerka se zřejmě bojí, že když zůstane večer v pokojíčku sama, tak umře. Nedaří se mi její obavy zahnat, sestřenice na ní má hodně velký vliv, dcerka je na ní doslova závislá.
Nyní se připravujeme na smrt vážně nemocné babičky, kterou dcerka vídá každý den a velmi jí miluje. Mám velkou obavu, jak jí pak vše vysvětlím a jak se s tím dcerka vyrovná.
Prosím Vás tedy velmi o podrobnější radu či příklad rozhovoru, jak s dcerkou o smrti hovořit a jak zahnat její obavy z vlastní smrti. Dcerka chápe, že smrt se netýká pouze starých lidí a ví, že může i hodně bolet. Také zná i děti, kterým zemřeli rodiče, takže jí neuspokojí odpověď, že umřeme až za hooodně dlouho...