Ostych se společnosti ve 2 letech

Přeji hezký večer. Mám 24měsíčního kluka a 4měsíční holčičku, kterou malý zbožňuje a pořád ji mazlí a líbá. Od malička je zvyklý chodit mezi děti, nicméně je na mě fixovaný a s příchodem jeho sestřičky se to zhoršilo. Když je v okruhu "svých" lidí (já, tatínek nebo po určitém čase i ostatní rodinní příslušníci), v pohodě povídá, zajímá se o okolí, snaží se, aby mu ostatní rozuměli (klidně několikrát po sobě opakuje, dokud mu okolí neporozumí a nereaguje), ale jinak ve společnosti vypadá, že ani mluvit neumí a nemá o nic zájem. Doma je jak sluníčko, směje se, ale ve společnosti často udělá nepřítomný výraz, případně ohrne spodní ret a nechce komunikovat. Už od malička je to takový pozorovatel - své okolí si nejdříve prohlíží a pak teprve se po určité době zapojí. Do dneska si zvládne hrát sám, vystačí si i když je kolem dost dětí. Chodíme do Sokola - nikdo kromě mě na něj nesmí ani sáhnout, nechce říkat básničky nebo zpívat, třebaže to všechno umí. Nedokážu ho rozpohybovat k větší aktivitě. V tělocvičně, kde se v podstatě děti jen hrají, si po příchodu hned stoupl ke zdi do kouta, ohrnul ret a nechtěl nic dělat. Když jsme byli jezdit na poníkovi, těšil se, no sotva si na něj sedl, už chtěl dolů a když se ho vodicí teta, kterou zná, ptala, jak se mu to líbí, sklopil hlavu, vyhodil pysk a tvářil se, že tam není. Od narození své sestřičky velice často kňourá, v noci se začal budit, nechce usínat. Patří kňourání, nespavost k věku? Jak dítě motivovat k větší aktivitě? Já i jeho tatínek jsme aktivní, malý byl s námi i na kolech, na horách, na vodě... Příští rok bych ho ráda dala do školky, jak postupovat, aby přijmul školku co nejlíp? Děkuji za odpověď.