Syn se občas trápí, že táta nebydlí s námi

Dobrý den,v listopadu 2007 se od nás manžel nečekaně odstěhoval.Tou dobou měli oba synové narozeniny.Vánoce za dveřmi.Nebylo mi nejlépe.Žádné vysvětlení od partnera,proč to udělal.Odstěhoval se ke svým rodičům, sbalil vše, kromě bot a kosmetiky.Po 5 týdnech mi sdělil, že se zamiloval do jiné,ale že ví, že s ní nikdy nebude.Mladší syn byl moc malý,aby něco řešil,ale starší občas smutněl,někdy i slzel. Po půl roce jsem si našla přítele.Od letošního léta jsem rozvedená a přítel tu oficiálně bydlí s námi.Děti chodí k otci jednou za 14 dní na víkend.Přesně nevím jak je to dlouho,ale delší dobu je vidět změna na starším synovi,když se vrátí v neděli od otce domů. Na mého přítele skoro nereaguje,sotva ho pozdraví,komunikace je minimální. Dříve tomu tak nebylo,společně leželi u televize a koukali na fotbal,syn ho objímal. V listopadu měl syn 10 narozeniny a byl smutný.Chtěl aby tu táta byl.Dnes k večeru se situace opakovala.Před spaním opět plakal,že je mu smutno.Vím, že je malý na to abych s ním probírala situaci dospělých,ale připomenula jsem mu jen to, že táta od nás odešel sám, že jsem ho nevyhazovala.Že mi moc ublížil, a proto nemůžeme spolu žít.Ale že to neznamená, že tátu ztratil, toho bude mít stále. Moc mě to trápí. Nejvíce tato nepříjemná životní událost poznamenala mého staršího syna. (O soudu jsem nikdy před dětmi nemluvila) Cítím nenávist vůči manželovi,který od nás odešel.Po jeho odchodu,cca po 3 měsících u mě klečel a prosil o odpouštění, chtěl zpátky. Ale moje srdce bylo zjizvené a ani kvůli synům jsem ho nemohla vzít zpět.Nešlo to.
Tchán je dost velký hulvát,sobec a bručoun,který nejde pro sprosté slovo daleko,můj exmanžel je podobné nátury,byl schopný i mé rodiče poslat do pr.... Žádná úcta k dospělému. Bohužel se dědí i ty horší vlastnosti a já bych chtěla pro syny jen to nejlepší. Nechci aby se starší syn trápil. Já jsem matka co vychovává, řeší každodenní problémy,přípravu do školy, učení, jídlo,vše kolem domácnosti, své zaměstnání a dálkové studium na vysoké škole. Otec je ten co neřeší žádné problémy, děti si užívají,on pro ně ale z poloviny nedělá tolik co já.V létě je nikam nevzal, žádný výlet.Žádný příspěvek z jeho strany na školu v přírodě, na synův koníček - fotbal. Občas mám pocit,jakoby si před dětmi hrál na chudáčka a starší syn si z toho dělá starosti.Lituje ho. Můžete mi prosím poradit. Je čas vánoc a proto možná se v synovi opět vynořují tyhle smíšené,smutné pocity. Budu vděčná za každou radu. Přeji krásné Vánoce